vzdávám vám zase, nebť nechci svatokupecstvím vjíti.“

Ale ihned proti tomu dieš: „Má li to tak býti, tehdy nižádný nemusel by peněz dáti, úředníci nedopustí. Když by každý tak učinil, nebyl by nižádný farářem.“ Tu diem, že by tak každý učinil, tehdy by musili úředníci bezděky je připustiti. Ale opět dieš: „Nedám li já peněz, ale dá jiný.“ Tu diem, že chceš li tiem duovodem se vymlúvati, tehdy se i kat, i biřic, i prázdná žena vymluví, neb každý z nich die: „Nebudu li já katem, biřicem, ale bude jiný, nebudu li já kurvú, ale bude jiná.“ Ještě snad dieš: „Však jiní obecně penieze dávají. A já odpoviem, že jiní obecně hřeší, avšak proto nemáš ty hřešiti.“ Ještě dieš: „Však jest ten obyčej dávný.“ A já diem, že obyčej zlý čím více trvá, tím větčí pomstu [od Boha má]text doplněný editorem, jakož potom dovedu. A divím se, proč staršieho obyčeje dobrého svatých apoštolóv nedržíme, jejž sú vzali od Krista, když jim řekl: „Darmo ste vzali, darmo dávajte.“ A proč se nebojí svatého Petra požehnání, kteréž jest dal Šimonovi, řka: „Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení, žes se domněl dar boží za penieze míti.“ A také že se nelekají malomocenství, které jest vydal sv. prorok Elizeus na Gezi a na jeho hřiešné plémě. A třetí že se nebojí kletby, kterúž sú světí vydali na svatokupce. A konečně že se nebojí věčného zatracení.

Druhé muož býti farář svatokupcem, nutě lidi, aby dávali od křtu, od zpovědi, od pohřebu, od božieho těla, od svatého oleje, od oddávaní manželuov, od třidcíti mší, od úvodu. A když nutí, nechce zpoviedati, než aby na kostel nemocný prvé nětco odkázal. A túž cestú běží li třiedník, tehdy také svatokupčí, a zvláště také, když vezma biskupovu moc, i velí sobě dáti od zpovědi po groši, řka: „Já sem musil dáti za list, také mi musíte dáti.“ Ale viz kupčení velikého! Dá za list groš na deset lidí a vezme od každého groš. I zíště devět grošuov