jako prvé sem řekl, mají ten dóvod, že z přirození i z božieho přikázaní má více člověk milovati otce a máteř a příbuzné nežli jiné. A ten dóvod mnohými hýbá, aby mnoho jeden shrabal obrokóv, jakož sami znají, řkúc, že to přijímají, aby mohli chudým přátelóm pomáhati. Ale to velebení v světě tupí víra Pána Ježíše Krista. Neb ač Kristus jest člověk najdóstojnější, však ráčil jest se naroditi z chudého pokolenie. Neb kto sú byli zavrženější než synové israhelští čtyry sta let v Ejiptě a více, jakož Písmo ukazuje, takže i Kristus i David, otec jeho, jsú z lidu zavrženého urozeni? Avšak Kristus byl jest najšlechetnější a David také šlechetný v ctnostech a tak dóstojný, ale svět toho neváží, ale zamítá. Neb kto jest v Starém zákoně nad Davida ušlechtilejší král, ač jest byl z mládi pastýřem a v svých otcích ve Ejiptě zavržený sluha, jakož z Písma se ukazuje? Protož co člověku, a zvláště knězi jest prospěšno, že chlubě se rodem aneb nejsa urozený podlé světa, i chce slúti urozený? I zdali nemní, by těžce nehřešili, stydie se svým pokolením a chtie se chlubiti cizím lživě? Aj, Kristus die: „Kto miluje otce neb máteř a ovšem dálejší přátely viece než mě, není mne hoden.“ Protož tací, jenž z pýchy předkládají v milování nad Krista své přátely, nejsú praví Kristovi následovníci. A poněvadž pod velikú pomstú všichni Krista máme následovati, a on, jsa najvyšší biskup a všemohúcí, nezbohatil jest v světě matky své tělestně ani přátel svých zvláštních, ale nechal na čas v znamenité chudobě trvati, kakož tehdy následuje kněz Krista, jenž své přátely bohatí? Opět, jakož světí praví, což kněz má nadání, že to jest chudých almužna, protož nesluší, aby odtrhna od chudých jich almužny, své přátely bohatil. A tak máš, že kněží hřeší, když přátely své kostelním nadáním bohatí. Pak k dóvodu, když die: „Z přirození i z božieho přikázaní má člověk více milovati otce a máteř a jiné přátely více než cizí.“ Tu muož býti odpověd, že jest li otec neb mátě neb jiný přítel nuzný a božieho