papežovi, biskupovi neb jinému člověku, tehdy jest velmi zjevné šimonstvie. Neb dal jest penieze, jako Šimon podal, aby měl moc klásti ruce na lidi, jako v zpovědi, ve křstu, v svátosti kladení, neb to sluší na faráře. A tak jest svatokupec. A tak jest to svatokupecstvie hrubé, že jiných svatokupecství neváží lidí, jedné to. Ale když darem jiným neb službú neb náramnú prosbú neb mocí vejde nehodný, pro zboží a pro život tělestný přijme faru, toho neváží. Ale světí váží, jenž sú Duchem svatým naučeni. A zvláště sv. Řehoř, jakož jest napřed řečeno. A o tom hrubém peněžitém svatokupecství die takto: „Kněz, obdržie li kostel penězmi, ne toliko buď kostela zbaven, ale i kněžství buď oblúpen.“ Ó, sv. Řehoři, zbav je nyní kosteluov a oblup od kněžství, i ostaneť málo farářóv!

Neb ač sú kteří nedali peněz papeži a patronóm, to jest podacím pánóm, ale dali sú od stvrzení biskupóm neb jich úředníkóm. Neb nechtí jim dáti curam animarumcizojazyčný text, to jest moci nad dušemi duchovnie, jedné ač dadí peníze, i není li duchovní věci v tom prodání, že nemá moci křtíti, zpoviedati, kázati a lidi z hřiechóv vésti, jeliž jim dá penieze? Divná věc! Pán dá knězi moc k požívaní almužny tělesné bez peněz, aby jsa jí živ, lidi vedl k spasení. A duchovní nechtí dáti moci duchovnie, jíž by bližním na dušech prospíval. Ale tu sem slyšal od jednoho mistra svatého Písma omluvu, když sem jednomu knězi radil před jeho pánem, jenž mu dal pro Buoh kostel, aby peněz za potvrzenie nedával, že řekl ten mistr: „Co ty mluvíš? Mají mu darmo psáti? Proč by nedal?“ Odpověděl sem jemu: „Netřeba jest Písma, jedné spatřiti kněze, jest li života dobrého a obyčejóv ctných, tak že má od lidí dobré svědecství. A že není komu vědomí, by zle živ byl, a umí li lid zpraviti Písmem, tehdy ve jméno boží poručiti jemu mají duše a řéci: „Jdi, kaž lidu slovo boží a buď sám prvé dobře živ. Neb tak jest i Kristus