milovník zákona, tehdy kněz muož z milosti boží pomoci jemu, aby núze netrpěl. Ale to jest daleko od zbohacení a od pýchy povzdvižení, neb by již učinil tak vedlé božieho přikázaní. Ještě jinými obyčeji hřeší kněží. Prvý obyčej jich, že krmí mnohé pochlebníky, aby je chválili, že sú štědří, a zovú bohaté proti tomu Kristovu naučení, jenž die: „Když činíš oběd neb večeři, neroď volati přátel a bohatých.“ Druhý obyčej, že chovají čeled nepotřebnú úřadu kněžskému, jako střelcóv, komorníkóv a mnoho panoší. Třetí obyčej, že kupují mnoho nepotřebných orudí, jako mísy střiebrné, koflíky, lžíce, polštáře a lože pyšné a jiné věci mnohé. Čtvrtý obyčej, že stavějí domy přílišně nákladité, bořie dobré, v nichž by mohli dobře bydliti, a stavějí jiné. A jakž se nebude líbiti, ihned obořie a jiné náklady učiní. Ale oboří li se co v kostele, toho netbají, by opravili, ale chudé lidi pudí, aby naložili. Pátý obyčej, že chovají koně krásné a přípravu pyšnú na ně strojí a pak psuov mnoho lovčích, jimiž chudých almužnu maří. I muož znáti člověk velmi hlúpý, že těch lichých pět obyčejóv neostavil jest kněžím Spasitel. A že úřadu kněžskému nic nejsú pomocni, alebrž že sú svazkové diáblovi, jimiž je víže a pudí ku pýše a vede je jako slepé k zatracení. A tak sú ty sluhy diáblovy duchovní slepotú poraženi, že když jich otieže: „Proč tak činíte?“ Odpovídají, že svět neb čest světská chce tak míti. A poněvadž diábel mnoho lepší jest než ta čest světská, byla by něco ozdobnější a pravější odpověd, by řekli, že diábel chce tak mieti. Protož kto tak odpověd dává, ten ihned bláznivě zná, že jest přemožen od diábla, že tak na obranu svého hřiecha přivodí svět, jímž diábel zlého požívaje, přemohl ho. Neb to víme, že diábel světem a tělem proti nám bojuje. Protož jako člověk nemá omluvy z smilství, řka, že tělo tomu chce, též nemá omluvy, řka, že tomu svět chce. Neb podobná li by byla omluva rytieři před jeho králem, kdyby dal se jieti volně nepřieteli jeho