dvú neb tří člověkú odbýti. Druhé mohú li kolektú, to jest modlitbú, vlože ji ve mši, dosti za celú mši učiniti. A tak vrtí se sem i tam. Ale kněz duchu svobodného, nebera takých peněz na se, jest jist, že nesvatokupčí a nemá těch na duši obtížení. Protož když sú ke mně přijdúc, dobří kněží tázali, kterak se mají v tom míti, řekl sem, aby se toho varovali. Pakli by prosil kto, řka: „Prosím pro Pána Boha, vezmi tyto penieze a služ mi 30 mší, neb kolik by jich jmenoval, aby jemu řekl: „Že na penězích nechci mše slúžiti ani řádu ustaveného rušiti, protož nechci tvým penězóm.“ A die li: „Ale vezmi pro boží milost penieze, tehdy vedlé svatého Jeronýma řeči, jest li nuzen, aby vzal bez zavázaní. Pakli není nuzen, aby řekl: „Nenieť mi potřebí! Daj chudým, nuzným, jako Buoh přikázal.“

Á, kak těžce synové Mamonovi přijmú to naučení, neb sú daleko odpadli od Kristova přikázaní, jenž die: „Darmo ste vzali, darmo dávajte.“ A od svatého Pavla zprávy, jenž die „Majíce pokrm a oděvec, mějme na tom dosti. Neb kteří chtí bohati býti, padají v pokušení a v osidlo diáblovo a v mnohé žádosti: i neužitečné, i škodlivé, jenž pohřižují člověka v zahynutí a v zatracení, neb kořen všech zlostí jest žádost lakomství, jíž někteří žádajíce, poblúdili sú od víry a upletli sú se v mnohé bolesti. Ale ty, člověče, těch se věcí varuj.“ Tak jest položil sv. Pavel Timoteovi knězi. A tak i nám. Protož ty, člověče boží, kněže, varuj se lakomství na všechny strany. A zvláště v duchovenství.

Ale die chudý kněz: „Jsem u faráře a nemám nic, jedné ztravu. Kterak mám se odievati a kniežky sobě, abych mohl kázati, kúpiti?“ Odpoví k tomu David prorok, řka: „Nikdy sem neviděl spravedlivého opuštěna, ani by siemě jeho hledalo chleba.“ A odpoví Spasitel, řka: „Najprvé hledajte království nebeského, a potom všechny tyto věci, to jest pokrm a rúcho budú vám přidány.“ Protož, milý kněže, člověče boží, vidíš li, že lidu prospieváš, doufaj jeho svatého milosti, žeť