obyčej sjednává se s zákonem Kristovým, ten jest slavný, velebný a chvály hodný a toho nižádný nemá bořiti. Neb jakž by jej bořil, kterak by proti Kristovi nebyl? A držel by neústupně proti Kristovu obyčeji, kterak neupadl v kacieřství? A že tento obyčej Kristóv jest slavný, aby kněžie darmo dary Ducha svatého dávali, za ně ani napřed ani potom nenutili, protož tomu obyčeji odporný obyčej jest zlořečený. Protož věrní kněží, netbajme, coť jiní mluví, ale cožť Kristus přikazuje, to plňme! Darmo dary boží dávajme, neb jsúc dobře živi a tak dávajíce, od něho nesmírně lepší odplatu vezmeme po své smrti.

Kterak také kněží, kanovníci neb faráři zle utracují almužnu pro Boha danú? Jeden obyčej jest, že přátely nadávají, aby lidé mněli, že sú urození. A druhdy jiným dávají než přátelóm, aby z jich rodu byli nazváni. A tudy velmi zavržení v světě bývají povýšeni a druhdy otcóv svých a jiných chudých přátel se odřiekají aneb stydie se jimi. A že přátelóm pomáhají, jako prvé sem řekl, mají ten dóvod, že z přirození i z božieho přikázaní má více člověk milovati otce a máteř a příbuzné nežli jiné. A ten dóvod mnohými hýbá, aby mnoho jeden shrabal obrokóv, jakož sami znají, řkúc, že to přijímají, aby mohli chudým přátelóm pomáhati. Ale to velebení v světě tupí víra Pána Ježíše Krista. Neb ač Kristus jest člověk najdóstojnější, však ráčil jest se naroditi z chudého pokolenie. Neb kto sú byli zavrženější než synové israhelští čtyry sta let v Ejiptě a více, jakož Písmo ukazuje, takže i Kristus i David, otec jeho, jsú z lidu zavrženého urozeni? Avšak Kristus byl jest najšlechetnější a David také šlechetný v ctnostech a tak dóstojný, ale svět toho neváží, ale zamítá. Neb kto jest v Starém zákoně nad Davida ušlechtilejší král, ač jest byl z mládi pastýřem a v svých otcích ve Ejiptě zavržený sluha, jakož z Písma se ukazuje? Protož co člověku, a zvláště knězi jest prospěšno, že chlubě se rodem aneb nejsa urozený podlé