otce našeho najprvnějšieho, Ježíše Krista, následujme ho v pokoře, v nesmilnosti i v chudobě, neb tak nikoli nezblúdíme.

Ale ještě o utracování zbožie mají výmluvu, že kdyby tak s lidmi neutracovali, že by jim potom jiní nedávali. A druhé, že se bojí jich, aby jim neuškodili na zboží. Protož musíme jim dávati a s nimi tak hojně bydliti. Ale jistě ta výmluva jim nepomóž od hřiecha. Neb tak řkúce, jsú z té roty, o níž die sv. Pavel, že říkají: „Čiňme zlé, ať se stane dobré.“ Neb mají to věděti, že nemá člověk nikoli k zlosti přivoliti, skrze niž by co dobrého mohl přivésti. Neb praví sv. Anshelm, veliký učitel, i jiní také, že nižádný neměl by volně hřešiti, by měl vešken svět spasiti. Protože nemohl by se Bohu tiem hřešením líbiti, jakož Buoh nemuož hřešiti, aniž muož přikázati komu hřešiti. A poněvadž tak jest, kterú výmluvu mají, řkúce, že musejí pro zachování zboží tak živi býti? Ne, měli by se radovati, kdyby jim zbožie pobrali. Protože by nechtěli zle živi býti, jakož i jiní věrní křesťané mají to učiniti. A věrně ta výmluva, jíž diábel lidí mnoho jest porazil, že říkají: „Musil sem to učiniti, neb by mi pobrali,“ mnohé uvede na věčné zatracení. Neb die Spasitel: „Běda světu pro pohoršení! Musí býti, aby přišla pohoršení, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přijde.“

Ještě jest skúla, jíž zákonníci svatokupčí, že listy dávají lidem, činíce je účastny jich dobrých skutkóv, jakož na listu praví: postuov, modliteb, mší, utrpení i jiných dobrých skutkuov. Ale v tom se klamají, že píší, řkúc: „Činíme tě účastna, neb činiti účastna koho dobrých skutkuov, aby k spasení prospěli a duši, sluší na samého Pána Boha. Věděl to veliký sv. prorok David. Protož neřekl jest: „Já činím účastny jiné lidi svých