Protož jakož nesluší u vieru neb v zákon vstúpiti pro sboží a pro rozkoš ani pro dary, tak nesluší nižádného ponúceti u vieru neb v zákon dary, zbožím a rozkoší. Protož já vyznávám svú zlú žádost, že když sem byl žáčkem, tehdy měl sem mysl, abych brzo byl knězem, abych tak měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen. Ale zlú tu žádost poznal sem, když sem Písmu srozuměl.

Druhé naučení z té řeči Bonifacia papeže jest toto, že za apoštolóv a za jiných obrácených křesťanóv všecky věci tělestné k potřebě byly sú každému potřebnému obecny. Jakož píše sv. Lukáš, řka, že: „Byly sú jim všecky věci obecny“. Ale tak není mezi zvláštními zákonníky, neb ne toliko jich zboží chudým nenie obecno, alebrž mezi nimi druhdy jedno dvéře kostelnie a k tomu některé viecky sú obecny. Ale hrnček, tobolici, groš, peniez, měšec i kápice, to vše zvláštnie. A chce li kto dále pomysliti, muož u mnichuov i u mnišek neb u jeptišek zvláštní platy naleznúti. Drží krásně zákonníci o zvláštnosti přísahu jako žena prázdná čistotu. A vždy se hřiechóv jiných zpovídají, ale na křivú přísahu nic netbají. Ej, by drželi, co sú přisáhli, to jest nesmilství, poslušenství a chudobu v bezzvláštnosti. A pak potom jiných hřiechóv se varovali a zpovídali. Ale praví, že nemohú býti živi bez zvláštnosti. A já odpoviem, jestli tak, proč sú se bláznivě zavázali? Ale že není tak, protož tak řkúce, zle se vymlúvají. Protož lépe by bylo v zákon nevstúpiti než po vstúpení přísahy nedržeti. Patřmež, kto chceme život zákonničí vésti, a jděme na púšť a mějme utrpení v jedení a v pití, v léhaní a v práci, jako sú první zákonníci činili. A nesaďme sobě klášteróv a domuov prostřed měst najbohatějších ani na místech najrozkošnějších. Držme poslušenstvie