pekla zbavení, ano bohatec, jako svědčí Spasitel, že hodoval každý den skvostně aneb hojně, jest pohřeben u pekle. Co pak jiných hřiechóv v tom bratrství učiní, že za stolem hodujíce, nekázané, utrhavé a marné lživé řeči mluví, to poznáme, až v súdný den za své činy odplatu vezmem.

Ještě, kterak svatokupčí v pohřebě zákonničí, měl bych psáti, ale bylo by dlúho. Protož nechám toho a ještě více jiného mnoho. Ale snad otieže se některý zákonník, jenž Boha miluje, řka: „Kterak mám učiniti, jsa pod starším, abych nebyl hřiecha svatokupecství účasten“? Tu diem, že má odmlúvati a proti tomu státi. A die li: „Budu v žaláři,“ a já odpoviem, že blaze jemu, bude li pro pravdu trpěti a nepřivolí k zlosti. A umře li v žaláři, co ho muož lepšieho v světě potkati než svaté mučedlnictvo? A viem to jistě, že když se postaví o to, aby chudobu, ne zvláštnost, čistotu, ne smilnost a lásku Kristovu drželi, že ihned se naň obořie. A die li, aby zbožie nehrabali a jiných se hřiechóv varovali, jakož jest napřed řečeno, tehdy bez pochybení položí ho za kacieře. Neb tak již sú v těch obyčejích zvyklí a od svatých ustavení se vzdálili, že život ten, jenž sú světí vedli, jest jim k činění v ohavnost.

[Kapitola]text doplněný editorem VII

Kterak faráři a třídníci také svatokupecstvím hřeší, z prvních řečí a z jich skutkuov muož shledáno býti. Neb muož býti svatokupec, vstupuje v farářství, jako dřieve řečeno, když pro vzácnost světskú, pro zbožie neb pro rozkoš tělestnú a snad nehodný pro hřiechy jiné a pro neumění k zpravení lida vstúpí v farářství. A opět, dá li penieze neb které dary neb slúží li pro to neb mocí dosiehne li neb pro přiezen tělestnú vezme li, tak vstúpě jest svatokupecstvím poražen. Neb má vóli zlú k směnění neduchovní věci za duchovní, a to jest svatokupecství. Dal li jest penieze