činóv.“ Ale prosil Boha, řka: „Účastna mě učiň, Pane, všech bojících se tebe a ostříhajících zákona tvého.“ Druhé se klamají, že velebí skutky své před jinými proti slovu Spasitele, jenž die: „Když všechna přikázaní učiníte, kteráž sú vám přikázána, řiekajte: ‚Nestatečné sme sluhy.‘ “ A tak sú řiekali apoštolé. A sv. Pavel, ten jest nedával listův takového účastenství, alebrž i Římenínóm i Korintským i ve všech svých epištolách kromě té, již jest psal Židóm a Timoteovi a Titovi, vždy jest žádal prosby za se od věrných křesťanóv. Ale oni, jako by jim již zbývalo, jiným dávají. Ale divné jest, že těm dávají, jenž sú bohati a od nichž mají čáku, aby nětco od nich vzali, ale chudým nedávají. A též i v bratrství táhnú. Ale mají to věděti, že všichni věrní křesťané, plníce přikázaní svého otce, Krista Sasitele, jsú synové boží a zvláštní bratří v duchovním porození. Neb sú od téhož otce, Krista, a od též matky, choti Ježíše Krista, milostí boží urozeni a jsú bratří Kristovi, jakož on sám svědčí, řka: „Kto činí vuoli otce mého nebeského, ten bratr mój i sestra i mátě jest.“ Ó, onť jest věrný bratr, o němž die sv. Pavel: „Vidíme Ježíše pro utrpení smrti slávú a ctí korunovaného, aby z milosti za všechny smrti okusil.“ A protož nestydí se jich bratřími nazývati, řka: „Oznámím jméno tvé bratřím mým.“ Toho bratrství i po smrti, vstav slavný, potvrdil jest, řka Mariji Magdaleně: „Jdi k bratřím mým a řci jim: ‚Vstupuji k otci mému i k otci vašemu, k Bohu mému i k Bohu vašemu.‘ “

Protož majíce tak bratra dobrého i otce milostivého, všichni věrní křesťané milují se spolu z jeho přikázaní a mají túž ztravu duchovní, tělo jeho svaté, i týž nápoj, krev jeho svatú. A všichni sú odieni jedním rúchem, to jest láskú, a jsú v jednom domu, jenž jest cierkev svatá. A mají všickni dobré činy spolu, tak že každý jich požívá, jakož mu Otec milostivý dáti ráčí. A to slove svatých obcování, jež