sv. Řehoř, že biskupové, kteříž utracují zbožie na mnohých sluhách, na rytieřích a na přáteléch, že sú z počtu najvětších kacieřóv, že sú svatokupci. A to písmo ne méně zavazuje opatóv, proboštóv, převoróv a jiných zákonníkóv. Kterakž tehdy mohú býti od svatokupecství vymluveni? A že ne méně jsú než biskupové vymluveni, protože slibem svým jsú více od světa odlúčeni, z položení zákona k chudobě více zavázáni a že chudobu a zavržení světa svými znameními, jako kápí, plešem a jinými znameními vyznávají. Protož utracujíce nehodně zboží, jež jest pro Boha chudým dané, jsú jako biskupové, i viece, svatokupecstvím vedlé řeči svatého Řehoře poraženi. Neb již zákon, jejž sú slíbili v chudobě, v utrpení, od světa odlúčeni plniti, rozkoší a jiným zlým obyčejem potupili. Neb což byli slíbili Bohu a svému patronu, toho nedrží. A tak i Bohu i cierkvi svaté i svému patronu nad přísahou jsú nevěrni. A že zle utracují, svědčí na ně sv. Bernart často, že ne toliko k světu přílišně utracují, ale že přílišné a nepotřebné věci v klášteřích dělají a malují. A ktož nemá kněh svatého Bernarta, ale čti na jich skutciech, že jakož vidíme, oni na svých obědech i sluhami, i s krměmi, i přípravami, mísami i koflíkami, pitím i lžicemi přesahají zemské pány. A v jízdě na vozích i na koních přesahají zemské pány i rytieře. A pak v hodování a v kvasech s přátely a s jinými lidmi, kteříž sú jim povolni, utracují almužnu velmi chlipně. A co pak utratí se psy druzí a s tistami, kto móž psáti? Kterak také mají pití z cizé vóně rozličné, to vypisuje sv. Bernart mnich, že ono víno s pelynkem, ono s rosmarýnem, ono s bobkem, ono s šalvějí, ono s omanem, ono s zázvorem, ono sladké, ono vonné. A to přelévají z pivnice do pivnice. A v Čechách také, svatý