berlu a korunu připraviti svému zákonu. Co pak lží učiní před papežem a před jinými osobami, aby se u papeže přimluvili, řkúce, že sú velmi chudí, že nemohú se živiti pro chudobu v klášteře a té práce snésti. I tak prosí, aby jim kostel některý přisobil. A když by rozčetl v jich klášteře osoby, pluhy, rolé, rybníky a platy, shledal by, že na každého dostalo by se 20 kop nebo 30 platu a druhé k tomu po pluhu a po rybníku. A vím to, že Kristus a jeho učedlníci i jich otcové první zákona mnoho na menší měli sú dosti. Druhé praví před papežem, že když oni budú míti kostel, že učiní veliký prospěch v cierkvi svaté, neb jinak neměl by jim dopustiti, jedné aby lidu božiemu viec prospěli. Třetí slibují, jakož sluší, že chtí brániti práva kostelnieho a polepšiti a tak prospěti cierkvi svaté, neb jinak nemělo by jim přivoleno býti. A tak prvá jich příčina, aby jim byl kostel připsán, jest jich chudoby ukázaní. Druhá, že oni nad jiné jsú nuznější. A třetie cierkve svaté polepšení. A kdyby ty tři příčiny byly v pravdě, měli by někaký koblúček, že by jím byla jich žádost dopuštěna. Ale kto vie, bude li tak, či nebude, neb kto vie, že oni tak prospějí cierkvi svaté? Co pak běží svatokupecství na penězích, aby to došlo. Ono papeži, ono podaciemu pánu, ono přímluvciem, ono písařuom, ono řečníkóm, a tak i o jiných, jenž k tomu pomáhají. A když dosáhnú, tehdy obecně kostel taký v plat jako v právo městské dávají, a tak u věčný plat zavazují. A tak s obú stranú svatokupecství dlúho trvá. Oni berú bez práce a ten, který drží, musí druhdy od nich vykúpiti a vykúpě, na lidech honiti, aby jim zaplatil a sobě také uhonil.

A to osobení duostojenství neb kosteluov a platuov jest takto uvedeno, neb u prvé lid, jenž jest měl zpravován býti vedlé zákona božieho, volil sobě biskupa neb jiného preláta,