neb pro jinú příčinu neduchovní. Neb tak již má zlú vóli, jíž prodává zákon, jenž má býti věc duchovní. A též jest o přijímaní v zákon z úmluvy na penězích neb z obyčeje, aby dal ztravu neb rúcho které neb prsten neb koflík střiebrný neb postav sukna. Protož aby se toho vystřiehli zákonníci, přikazuje Urban papež, aby nižádný opat nesměl peněz žádati ani bráti od těch, kteří do zákona chtí přijíti. Neb die: „Zákon starý následuje, aby nižádný nic nebral, za zákon ustavuji.“ A jest jiných mnoho ustanovení a duovoduov, ale pro dlúhost nechám jich. Než mají znamenati zákonníci, kteříž v kvapě žádostivě k vyššímu duostojenství v zákoně skrze dary, skrze tělestné přízně, skrze úklady neb které kolivěk nehodné pomoci, aby byli nad jiné povýšeni, že tak bývají svatokupecstvím poraženi. Též ktož chce vjíti do zákona, aby měl tělestnú rozkoš, aby jist byl pecencem a aby nedělal neb aby vzácnější v světě byl, než bez zákona jest. Jako aby byl opatem, proboštem neb jiným úředníkem, jest tak, vchodě v zákon, svatokupcem, protože duchovní duostojenství neb zákon přijímá nezřízeně pro neduchovní užitek. Protož potřebie jest, aby se s Duchem svatým radil, kto chce v zákon vjíti, aby poznal, kterým úmyslem chce vjíti v zákon. Neb nejde li pro ty věci, jako řečeno jest, tehda upadne v svatokupecství. A také má vážiti, co chce v zákoně činiti, aby prospěl v zákoně cierkvi svaté. A shledá li, že jsa knězem, apoštolským obyčejem veda lid a jsa živ v skrovnosti, že by více prospěl, aby v zákon nevchodil, a zvláště hodil li by se lidu v kázaní slova božieho, aby světla Písma svatého pod káď nepodstavil. Pak jsúce v zákoně, rozličně padají v svatokupecství, kosteluov k svému