panovati, a že musí za všecky duše odpoviedati.

Již z těch řečí máš, kterak běží svatokupecství biskupské ve zlém dobývaní a také ve zlém utracování. Ale snad dieš: „Chceš, aby biskupi žebrali?“ Odpoviem, že nechci, alebrž chci, aby majíce pokrm a oděv hodný, jako die sv. Pavel, měli na tom dosti. A mají li sboží nadané, chudým aby je rozdávali, skrovněji jsúce živi. Ale dieš, že sluší na biskupa, aby měl rúcho krásné, panoší mnoho a ztravu bohatú. A já odpoviem tobě, že dóstojenství Krista biskupa a jeho apoštolóv v chudobě bez komonstva a bez rozkoší v životě svatém se stkvělo. Protož Kristova chudoba, práce a pokora lépe by oděla než která pyšná rúcha. Jakož die sv. Řehoř. Než to vím, že Antikristovi synové posmívají se Kristově práci, pokoře i chudobě, tak že ktož chce Krista následovati a jeho apoštoluov, toho mají za blázna. Neb tak chce Antikrist, jich otec, míti. Protož nyní hlédaj i přehlédaj, zdali nalezneš biskupa, jenž by následoval Krista. Věru, onť sám die: „Což jich kolivěk přišlo, jsú zloději a lotři.“ Ještě die někdo: „Řekl si, že biskupové jsú svatokupci vedlé řeči svatého Řehoře, kteříž dávají panošem a přátelóm. Však přirozený jest zákon, že člověk má pomoci otci a mateři a potom jiným přátelóm. Kterakž tehdy biskup mezi najvětšími kacieři a mezi Antikristy má jmien býti, dává li přátelóm?“ K tomu by odpověděl sv. Řehoř, že byl li by přítel biskupóv v núzi tak u veliké neb u větší než jiný, jenž nenie jeho příbuzný, tehda dada jemu biskup z milosrdenstvie kostelní almužny pro Pána Boha, aby mu z núze veliké pomohl. Ne proto, aby k světu ho povýšil a zvelebil, neb aby život lehký, rozkošný vedl, protože jest příbuzný jeho. Tehdy takovým dáním biskup nemá mezi najvyššími kacieři a mezi Antikristy položen býti. Ale učiní li zpět, tehdy upadne v řeholu Antikristovu.

A tak již máš, kterak biskup muož svatokupec