svatokupec býti, v biskupství vstúpě. Druhé v něm přebývaje. Pak již a třetí muož býti východem, a to dvojím obyčejem. Prvý, že příteli neb jinému na penězích sstupuje, a tak nezřízeně vstúpě, nezřízeně vystupuje. Druhé, že vstúpiv zle v biskupstvie, nepokaje se, tak umře. A znamení toho veliké má, když věda do sebe, že zle jest všel, toho se nekaje, a jiné, kteříž proti tomu svatokupecství mluví, těm se až do smrti protiví. A k tomu takto píše sv. Řehoř: „Ač kto nestkví se svatými mravy, ani od žákovstva, ani od lidu povolán, ani prosbú připuzen, nestydatě Kristovo kněžství, již některým hřiechem poškvrněn, nepravú srdce žádostí, neb nečistými prosbami úst, neb hlukem, neb tělestnú službú, neb lstivým darem, ne pro zisk duší, ale marné chvály žádostí obklíčen, to jest, jsa biskupské neb kněžské duostojenstvie přijme a jeho za svého života dobrovolně neopustí a smrt ho v ukrutném pokání nenalezne, bez pochybení na věky zahyne.“ Aj, tak píše slovo od slova sv. Řehoř papež. A má založení v Kristovu slovu, jenž die: „Nebudete li se káti, všickni zahynete.“ A že, ktož sú zle veseli v dóstojenství a mohú je pustiti, jsú zloději a lotři. A dokavadž nevrátie, vždy zle drží, protož die sv. Řehoř, že nevzdá li před smrtí a smrt ho nenalezne v ukrutném pokání, bez pochyby na věky zahyne. Dajž Pán Buoh, aby se právě káli ti, kteříž svatokupecstvím sú zmazáni etc.

[Kapitola]text doplněný editorem VI

Zákonníci, kterak mohú býti svatokupci, v zákon vstupujíce, v něm přebývajíce a třetí z něho vystupujíce. Prvé vstupujíce bývají, i ten, jenž do zákona přijímá, i ten, jenž přijat bývá. Onen přijímaje pro penieze, pro přízen tělestnú