[C3v]číslo strany rukopisunemůže. A s tím propuštěný odešel. Domu když se vrátil, hle tu duchovní vážné osoby však neznámý, žádá podobně malíře, aby ho ihned maloval. Tento předstírá pilnost jiné práce. V tom tluče kdos na dvéře, kterému malíř otevřev, zůstal mezi dveřmi státi a málo s ním porozprávěje, obrátil se a již duchovního žádného neviděl. Divíc se zázraku na to přišel, že snad ten byl, kterého Španihelský pán malovaného míti chtěl. Pročež tak, jak jej od nedávného vidění v paměti měl, obraz jeho postavil a nesl řečenému pánu. Který jak obraz spatřil, s potěšením vysvědčoval, že ten ovšem sám jest, který se mu ve snách ukázal. Upevniv tedy svou k němu důvěrnost, brzo na to s pomocí svatého k ouřadu předešlému navrácen byl.

Všecky tyto divy velké sou. A že Bůh až podnes skrz svatého Jana takové zázraky působí, nemůže býti než k podivení slyšícím. Ale opakuji, co jsem prv pravil. Mezi všemi zázraky největší div a mezi všemi milostmi, kterými svatý Jan od Boha oslaven jest, nejobzvláštnější milost ta jest, že má moc bezbožné jazyky krotiti.

Jeden jsem ještě nedotknutý nechal, jeho svatý jazyk, který jakožto přes 300 let neporušený, dosavád zachovaný větší u mnohých podivení a to slušně činí, než jiné svrchu oznámené zázraky. Uznávám i já v tom neobyčejný div, ctím ten nejsvětější jazyk a s nejuctivější pobožností líbám. Však i nad to zázračné jazyka zachování ještě větší div býti pravím ten, že svatý Jan jazyky krotí. Svatého, jehožto jazyk zůstal neporušený, viděl svět v svatém Antonínovi Paduánském, ale svatého jazykův skrotitele nikdy před svatým Janem neviděl. Jiné zázraky jakékoliv činiti dávno bývalo lidem i andělům dáno, ale jazyky krotiti až do času svatého Jana jako skutek nejobzvláštnější Bůh pro sebe samotného zanechával a pravdivé bylo, linguamcizojazyčný text