sobě za ženu. Tyto všecky děti měl s túto ženú Elichú. Potom pak když Lotarus římským jsa králem vévodstvie saské Jindřichovi vévodě bavořskému svekru svému dal jest, o to jisté před králem Kunrátem římským náměstkem Lotarovým mezi tiemto Albrechtem a tiem Jindřichem byla jest pohádka, kakžkolivěk biesta oba ta jistá syny se dvú sestrú. Proněžto však král Kunrát římský maje to za podobné, Albrechta chtěl k tomu panství stvrditi, že zdáše sě jemu jako nesličná to věc, by které knieže dvoje vévodstvie držalo. Protož tento jistý Albrecht Lunenburg, Bardevil, Brému i všecky Sasy stran západu slunce osobil a obsáhl, k němužto všemi vlasti nondaburské přichýlili sě. Ale však vévoda Jindřich ostal jest.
{Vladislavovi dobře sě vedlo}textový orientátor
Léto Božie tisíc sto padesát a sedm Fridrikus ciesař na letnice u Viercburku dvór volal, dceru vévody burgunského, jiežto Božena neb Beatrix řiekachu, pojal sobě za ženu, na kterúžto svatbu pozván byl Vladislav, tu kdež bylo tak ujednáno skrze ciesaře s Danielem biskupem a s Gervázem proboštem vyšehradským, že je-li by Vladislav proti Mediolánským s ciesařem z svým životem, chtěl by jeho korunovati na královstvie a vší jeho ctí a ctí a dobrým chtěl by sě starati a že hrad budišínský s tiem se vším markrabstvím chtěl by jemu dáti s tiem se vším užitkem. Uznamenav Vladislav slíbil jest to učiniti, a tak po svatbě radostně sě domóv vrátil. Téhož léta Spytihněv syn Bořivojóv druhého vrátiv sě do země umřel jest toho měsíce ledna.
Léto Božie tisíc sto padesát a osm ciesař Fridrikus smiloval sě nad Vladislavem vévodú polským pro svú sestru, jenž běhúnem byl z země, shromáždiv vojsko vtrhl do země i poplenil ji ukrutně.
{O Mediolánských}textový orientátor
A ta kniežata nemohúc jeho moci ostáti, skrze Vladislava vévodu českého milost u
