kniežatóm u Mercpurce dvór volal jest, k němužto Vladislav Daniele biskupa poslal. Daniel pak nalezl byl tam Oldřicha syna Soběslavova i přivedl z sebú do země i dal jemu ten hrad Hrádek jménem za Labem.
Léto Božie tisíc sto padesát a pět Oldřich ten jistý z svými lidmi utekl do Polsky. A ihned téhož léta Vladislav od krále Fridricha na veliké milovánie vzat jest.
Léto Božie tisíc sto padesát a šest tento jistý Fridrikus římský král shromáždiv veliké množstvie kniežat a rytieřstva vzdvihl sě do Říma k Adriánovi papežovi chtě ciesařem býti.
{Ciesař v Berúni dvornost učinil}textový orientátor
Ale Berúnští chtiec peněz od něho mieti cestu jeho přerušili, z nichžto potom dvanádcte najlepšiech vyvolav k sobě i zvěšil je na šibenici. A tak s tiem jev do Říma od papeže Adriána na ciesařstvie byl povýšen a s tiem pak i Římené i Mediolánčené, jenž sě jemu protiviechu, bojem ukrotiv a přemoh, domóv sě zčastně vrátil.
{Nota bene}marginální přípisek mladší rukou
{Brambuřská}textový orientátor
Za těch časóv byl jeden král Jindřich slovanský řečený Přibyslav, jenž v Bramburciech a v těch zemiech, což k tomu příleží, po svém otci kniežetstvie to jisté obdržal, jakž kronika líčí brambuřská.
{Modla divná}textový orientátor
Tento jistý Jindřich protože křěsťanem již bieše, vida, že ti lidé smiešeni biechu Slovanové i Sasícové tak vesměs a modlám pohanským sě modléchu, jmajíce tu v Bramburciech v tom miestě kakúš modlu trehlavatú nectnú a velmi škaredú, jiežto sě lidé modléchu, pro to jisté modlenie a modl těch následovánie nechtěl jest té vlasti mieti, ale že dědice nižádného vlastnieho nejmějieše, nechtě, aby po jeho smtri to jisté dědictvie s těmito modlami ostalo v takém bludu. Albrechta řečeného Nedvěd, jenž sě byl narodil, z Oty hrabí aškanského, s jeho ženy Elchí, jenž byla dcera velikého vévody, dědicem jest učinil a jeho syna křtil jménem Otu. A takž pak
