dřéve přědtiem, jenž tu umřel i odpočívá v Hospodinu.
Léto Božie tisíc sto čtyřidceti a dvě, když tento jistý Vladislav rostieše, kakžkoli mlad bieše lety, ale dobrými mravy a smyslem rozumným byl jest star, nebo když múdře a rozšafně všecky zemské pósobenie všecko jest činil podlé rady Zdíkovy moravského a podlé rady Vratislavovy pána jednoho, a tak z jich radú múdře jest zemi zpravoval. Tehdy uzřevše to někteří šlechtici i jiní mocní, ješto toho času najlepšie a najužitečnějšie úřady zemské držiechu, že podlé své vóle a svého chtěnie v zemi nemožiechu jednati, jakž chtiechu, proti svému pánu Vladislavovi sváry rozličné i nenávisti chytře velmi vzbudili jsú. A takto učinivše i jeli jsú sě o tom choditi, aby Kunrád markrabie moravský syn Litoltóv syna Kunrádova, jenž jest bratr Vratislavóv prvého krále českého, byl kniežetem v české zemi a Vladislav aby byl dolóv zsazen. Takž pak tú lstí a s tiem úmyslem zjednali jsú to tak, aby Ota, jemužto Vladislav najprvé vrátil byl Olomúc, Kunráda sě nadržal a k němu sě přichýlil. Onen také Vratislav syn Oldřichóv bratra Kunrádova, Vladislav onen také syn Soběslavóv syna Vratislavova prvého krále českého, kterýžto Vratislav, Spytihněv a Litold, kakžkolivěk jako běhúnové biechu ani žádného jistého panovánie nejmějiechu, však proti Vladislavovi s Kunrádem návodem těchto jistých pánóv ostali jsú, k němu sě přivinuvše. To pak když Vladislav plnějie vzvěděl, poslal jest posly své k Otovi jeho napomínaje, aby pro tu milost a pro tu vieru, jenžto jemu učinil navrátiv vévodstvie olomúcské, bratřskú pamět jměl v tom a neobrátil sě na lestný a nevěrný návod těchto, kteříž jej nadto křivě vedú. To když Ota uslyšal, slíbil sě jest byl Vladislava nadržěti sě a k němu přistúpiti. Ale však potom zapomněv sě nešlechetník na svém slibu,
