Cekro[6v]číslo strany rukopisupis a v válkách[eo]válkách] walkách někdy mocné Lacodemoní.“ Potom já: „I kteří, prosím, onino sú, kteříž[ep]kteříž] kteřyž se naším hrozí přimiesiti?“ „První tento Zoldán jest,“ řekl Vegius, „kteréhož poslúchá[eq]poslúchá] poſlucha Ejipt. Druhý Turkóm[er]Turkóm] Turkom panuje, třetí[es]třetí] Třeti Partóm[et]Partóm] Partom, čtvrtý Afróm[eu]Afróm] Affrom. Oneno nahý, na ramenú toliko oděný, s trošci, kterémuž drahá[ev]drahá] dráhá s hrdla houž visí, indské má panství[ew]panství] panſtwi.“ Potom sem se nalevo obrátil. Tu chudoba seděla, nevzácnost, posměch, křivdy, neduhové, kmetstvo, trápení, žalářové[ex]trápení, žalářové] trapenij žalařowé, hlad, bolest, škřehot, strach, hanba, nenávist[ey]nenávist] nenawiſt, závist, zuofalství, drahota, boj, mor, starost, pečování[ez]pečování] pečowanij, bití. I tisíc zlých jmén, pole suchá, prázdná[fa]prázdná] prazdná a kamením[fb]kamením] kamenim přikryta. „I co chce, prosím, táto spustilost,“ diem, „Vegí?“ „Tuť[fc]Tuť] Tut bydlejí,“ řekl on, „kteříž z vysokého stavu padli, když Štěstí přízeň[fd]přízeň] přyžeň potratili. Vidíš li povýšenú[fe]povýšenú] powyſſenú onuno paní na sedmi cestách, jakžto na nohách stojicí? Toť[ff]Toť] Tot zlatý někdy Řím jest, nyní hliněný. Kapua za ním jde, Sirakusa blízká, potom [7r]číslo strany rukopisuJena, Lúna, Pisa, Luca, Pařiž, mezi Germány stkvějí se ještě města. Sama Praha, blesk země, schází. Constantinopolis, trácká hlava, k smrti se přibližuje. Všecky věci čas skrocuje, aniž komu Štěstí věčně[fg]věčně] wiecňe dobré jest. Tento smutný, s svěšenú hlavú, Renatus jest, kteréhož Štěstí z apulských krajin vyhnala. Oneno Tomáš Fukusius jest, kterýž z knížecí stolice svržen sa, v žalářní hanbě leží. Onen Pangracius v pútech vězí, kterýž se se všemi, a najvíce s kancléřem[fh]kancléřem] kanczleřem tvým, hadrovával[fi]hadrovával] hadrowawal. Borbonské kníže tu jest[fj]jest] géſt, kterýž království[fk]království] kralowſtwij franskému vydal práva. Nyní z království[fl]království] kralowſtwij vyhnaný, zbaven býti království[fm]království] kralowſtwij musí. Vidíš liž starce vysokého, s šedivú a dlúhou[fn]dlúhou] dluhau bradou? Toť[fo]Toť] Tot Ludvík jest, kníže bavorské, kteréhož syn, panství zbaveného, doma zavřeného chová.“ Když tak mluvil Vegius, opět sem se na pravici […]text doplněný editorem[5]text nečitelný pro poškození sem pole oblakem […]text doplněný editorem[6]text nečitelný pro poškození sem do něho hleděl […]text doplněný editorem[7]text nečitelný pro poškození fi[7v]číslo strany rukopisugura