[3v]číslo strany rukopisušťastným pověděl.“ K tomu Vegius: „Ne jako mudrci jmeno šťastnosti sem vzal, ale obecního lidu povahy sem následoval[bf]následoval] naſledowal, u nichž šťastný slove, kterémuž mnoho z vinšování[bg]vinšování] winſſiwanij přichází[bh]přichází] přychazý. Buďto[bi]Buďto] budto že dobré jest, buďto[bj]buďto] budto zlé, čehož žádají[bk]žádají] žadagij.“ Opět já: „Neníť[bl]Neníť] Nenít mi, Vegií, o mrtvých péče, živé, prosím, mi okaž.“ „Pohleď[bm]Pohleď] Pohled,“ dí Vegius, „na tu stranu, vidíš liž člověka bílých vlasuo a prostých? Ještě let XXX nemá, řídký[bn]řídký] řydký v ústech smích, vážný[bo]vážný] wažný chod muži jest, slova malá, stud před tváří, dlouhého obyčeje, postavy více než prostřední, širokých prsí?“ „Vidím,“ řekl sem, „ale ktož jest?“ „Pán tvuoj Fridrich, císař[bp]císař] Cyſař,“ dí Vegius. Tehdy já: „Známť[bq]Známť] Znamt pána, ale proč on[br]on] Štiéſtij Štěstí utíká obličeje? Neb která slova mluví paní? Slyším řeč, ale slov neznám.“ „Poviemť[bs]Poviemť] Poviēt tobě, Eneáši,“ odpověděl Vegius. „Ne takť[bt]takť] takt jest. Vénus Odona milovala jako má paní tvého pána. On však utíká[bu]utíká] vtiká, aníž lísající povoluje. Obličej Štěstí, jakož vidíš, ochotný jest. [4r]číslo strany rukopisuFridrichovy neveselé jsú oči[bv]oči] očý a sotva na Štěstí patří. Nevím, která by jemu mysl byla. Slova Štěstí tato jsú: Zuostaň, Fridriše, a sebe mi svěř! Žádný z králuo nad tebe šťastnější[bw]šťastnější] Sſtiaſtňeýſſi nebude, jestliže mne poslúchati[bx]poslúchati] poſluchati budeš. Ale pakli ty utečeš, jáť[by]jáť] yát také uteku. Vidíš liž, že ruce na plece císaři[bz]císaři] Cyſařy Štěstí vložila a šíji[ca]šíji] ſſygi chce obchytiti? Neviem, dá li se ujíti. Císař[cb]Císař] Cyſař, což bohové dajte, jestliže příznivým Štěstím pohrdati bude a uteče. Známť[cc]Známť] znamt obyčej[cd]obyčej] obyčeý paní. Nikdyť[ce]Nikdyť] nikdyt jemu přívětivější nebude. Pyšnáť[cf]Pyšnáť] Pyſſnát jest. Prošenáť[cg]Prošenáť] proſſenát radějí býti chce nežli prositi. Nikdýť[ch]Nikdýť] Nikdýt sem neviděl[ci]neviděl] nevidel této paní tak se přívětivú[cj]přívětivú] přywetiwu komu okázovati, jako nyní jest pánu[ck]pánu] panu tvému. Šťastný on bude, bude li Štěstí následovati[cl]následovati] naſledowati, bídný, bude li utiekati.“ Tehdy já: „Kto onéno jest najblíže od Fridrícha, kterýž[cm]kterýž] kteryž [s]text doplněný editorem povýšenú šíjí[cn]šíjí] ſſigij chodí a krok větší činí, některak smědý?“ „Bratr jeho,“ dí Vegius, „Albrecht, kníže[co]kníže] Kniže štědré a udatného[cp]udatného] vdatneho umyslu. Za ním jde strýčenec Zigmund chodem rychlým, vtipu hoto[4v]číslo strany rukopisuvého