hoto[4v]číslo strany rukopisuvého i ruky. Po nich Voldřich Cilský, hrabě, smrtedlného[cq]smrtedlného] ſmrtedlneho boje mistr, milovník ne tak šťastnosti jako šťastný. Onéno dospělého věku a velikého těla, ptáš li se, kto by byl, pohleď[cr]pohleď] pohled k nohám. Tuť[cs]Tuť] tut střevíc[ct]střevíc] ſtřewicz poví, pán z Valsse já sem. Těch následují[cu]následují] naſledúgi muži[cv]muži] Mužý povýšení, chěmenský a jurtský biskupové, kancléř, pán tvuoj, Kašpar Šlík, kterýžto, jakož pravíš, nemá, čehož by hoden byl. Komorník a Zebinger, maršálek[cw]maršálek] marſſalek, ti upřímo[cx]upřímo] vpřymo k Normberku táhnúti míní[cy]táhnúti míní] tahnúti minj. Potáhnú[cz]Potáhnú] potahnú li, [v]text doplněný editorem vlastiť zuostanú. Linhart, pasovský biskup, hrabě z Šamburku[da]Šamburku] Sſamburgku, hofmistr dvořský, Nitperk[db]Nitperk] Nytpergk i jiní mnozí, kteříž všickni štěstí sú synové, ač by jeden každý svého hledal osudu.“ Opět já: „A kteréž jest těch všech štěstí?“ „Dobré,“ dí Vegius, „jestliže by tvuoj[dc]tvuoj] twúoy pán Štěstí hlasu uposlechl, rozličné, jestliže by neuposlechl.“ Když[dd]Když] Kdýž smy tak mluvili, uzřel sem malé postavy muže, černého obličeje, veselých vočí, kterýž rúče[de]rúče] rucze vlasy Štěstí vpeřil a uchytiv kšti[5r]číslo strany rukopisuci. „Stuojž již aspoň, paní, a na mne vzhlédni!“ pravil. „Kamž utíkáš? Již let XII jata si. Chtěj, neb nechtěj, musíš na mne vzhlédnúti[df]vzhlédnúti] wzhlednúti. Dostiš mi nepřátelská byla[dg]byla] býla, nyní mi jinú tvář okážeš[dh]okážeš] okažeſs. Zdá mi se, neb mi přízniva[di]přízniva] přyzniwa budeš, neb všecky tobě vlasy vyruji. Pročež přede mnú utíkáš[dj]utíkáš] vtikaſs a lehkomyslných následuješ[dk]následuješ] naſledugeſs, Štěstí?“ Také řeč tato k němu byla: „Přemohl jsi, pravím[dl]pravím] prawim, aniž mne více shledáš[dm]shledáš] ſhledaſs nepřátelskú[dn]nepřátelskú] nepřatelſkú.“ Tehdy já: „Ktož to jest?“ dím, „Vegií, kterýž Štěstí násilí[do]násilí] naſylij činí?“ „Alphonius,“ dí, „král aragonský, kterýž se do bojuo vydal a odpornú paní poznal. Však trvaje a usiluje, aby, přemoženú studem, Štěstí již k své přízni obrátil[dp]obrátil] obratil. Jiný, na kteréhož[dq]kteréhož] kterehož sotva třmi kročeji, Štěstí patří, burgundské kníže jest a s ním[dr]ním] nim manželka upřímná[ds]upřímná] vpřymná. Dlúhý oneno a nevlídný, kterýž sotva hlas vypúští, nad Insubry panuje, [k]text doplněný editorem tomuť jest paní často lísala, ale neslyšel, jakož by hodné bylo paní hlasu, a protož také méně zboží má. Oneno v odění veselý