kanko[6r]číslo strany rukopisuny také […]text doplněný editorem[4]text nečitelný pro poškození sú, jakož vidíš.“ Tehdy já: „Vidím[eg]Vidím] widim připravné[eh]připravné] přyprawne některé. I kto sú to?“ „První jest muoj biskup,“ dí Vegius: „Znal li jsi Eugenia.“ „Nestojte,“ dím já. „Také liž věci duchovní Štěstí řídí[ei]řídí] řydij?“ „Ne méně nežli světské,“ dí Vegius. „Jakž naši kněží panovati počali a o světské věci radějí nežli o duchovní pečovati. Felix za ním o šest stupňuo sedí níže, neb knížata nenásledují[ej]nenásledují] nenaſledugij jeho. Onino kardinálové[ek]kardinálové] Kardynalowé sú. Ty všecky poznáš, kdyby na tvář pohleděl. Tří korferštové výše sedí na stolicích. Patriarchové chudí sú, tak Latinici jako Řekové, protož z zadu. Tyto vdovy, v smutné rúcho oděné, kteréž za Alexandrem a Herkulesem leží, města sú, kteráž někdy slovutná byla, nyní s zemí[el]zemí] zemi srovnána, jakž rozkázalo[em]rozkázalo] rozkazalo Štěstí, se vidí. Onono na horách[en]horách] Horach postavené Kartago, druhé nad Euphraten Babylón, Troja, sláva Azí, mezi Xantu a Symeontu rozbořená. Onono Amphion thébské, potom matka zpěvu Cekro[6v]číslo strany rukopisupis a v válkách[eo]válkách] walkách někdy mocné Lacodemoní.“ Potom já: „I kteří, prosím, onino sú, kteříž[ep]kteříž] kteřyž se naším hrozí přimiesiti?“ „První tento Zoldán jest,“ řekl Vegius, „kteréhož poslúchá[eq]poslúchá] poſlucha Ejipt. Druhý Turkóm[er]Turkóm] Turkom panuje, třetí[es]třetí] Třeti Partóm[et]Partóm] Partom, čtvrtý Afróm[eu]Afróm] Affrom. Oneno nahý, na ramenú toliko oděný, s trošci, kterémuž drahá[ev]drahá] dráhá s hrdla houž visí, indské má panství[ew]panství] panſtwi.“ Potom sem se nalevo obrátil. Tu chudoba seděla, nevzácnost, posměch, křivdy, neduhové, kmetstvo, trápení, žalářové[ex]trápení, žalářové] trapenij žalařowé, hlad, bolest, škřehot, strach, hanba, nenávist[ey]nenávist] nenawiſt, závist, zuofalství, drahota, boj, mor, starost, pečování[ez]pečování] pečowanij, bití. I tisíc zlých jmén, pole suchá, prázdná[fa]prázdná] prazdná a kamením[fb]kamením] kamenim přikryta. „I co chce, prosím, táto spustilost,“ diem, „Vegí?“ „Tuť[fc]Tuť] Tut bydlejí,“ řekl on, „kteříž z vysokého stavu padli, když Štěstí přízeň[fd]přízeň] přyžeň potratili. Vidíš li povýšenú[fe]povýšenú] powyſſenú onuno paní na sedmi cestách, jakžto na nohách stojicí? Toť[ff]Toť] Tot zlatý někdy Řím jest, nyní hliněný. Kapua za ním jde, Sirakusa blízká, potom