[7r]číslo strany rukopisuJena, Lúna, Pisa, Luca, Pařiž, mezi Germány stkvějí se ještě města. Sama Praha, blesk země, schází. Constantinopolis, trácká hlava, k smrti se přibližuje. Všecky věci čas skrocuje, aniž komu Štěstí věčně[fg]věčně] wiecňe dobré jest. Tento smutný, s svěšenú hlavú, Renatus jest, kteréhož Štěstí z apulských krajin vyhnala. Oneno Tomáš Fukusius jest, kterýž z knížecí stolice svržen sa, v žalářní hanbě leží. Onen Pangracius v pútech vězí, kterýž se se všemi, a najvíce s kancléřem[fh]kancléřem] kanczleřem tvým, hadrovával[fi]hadrovával] hadrowawal. Borbonské kníže tu jest[fj]jest] géſt, kterýž království[fk]království] kralowſtwij franskému vydal práva. Nyní z království[fl]království] kralowſtwij vyhnaný, zbaven býti království[fm]království] kralowſtwij musí. Vidíš liž starce vysokého, s šedivú a dlúhou[fn]dlúhou] dluhau bradou? Toť[fo]Toť] Tot Ludvík jest, kníže bavorské, kteréhož syn, panství zbaveného, doma zavřeného chová.“ Když tak mluvil Vegius, opět sem se na pravici […]text doplněný editorem[5]text nečitelný pro poškození sem pole oblakem […]text doplněný editorem[6]text nečitelný pro poškození sem do něho hleděl […]text doplněný editorem[7]text nečitelný pro poškození fi[7v]číslo strany rukopisugura byla buďto[fp]buďto] budto smyšlená. Ladislava, pacholátko[fq]pacholátko] pacholatko koruní a rúchem ozdobeného[fr]ozdobeného] ozdobeneho královským, zdálo mi se viděti a mnohá s ním[fs]ním] nim nemluvňátka hraly. I optal sem se Vegia: „Kteří[ft]Kteří] Kteřy by to byli v oblace bílém obvinutí?“ „Toť[fu]Toť] Tot sú ti,“ řekl Vegius, „kterýmž Štěstí slibuje, budú li podlé daru osuduo živi.“ Sotva to domluvil Vegius, až bohyně oči na mne obrátila a sebravši obočí: „Kto tě sem přivedl,“ die, „Eneáši?“ „Žádný,“ řekl sem já. „Ale žádostiv[fv]žádostiv] žadoſtiw sa tebe viděti, všel sem. Nechtěj se na mne popúzeti. Vidělť[fw]Vidělť] Viďelt sem království[fx]království] kralowſtwij tvé, jižť[fy]jižť] jižt odejdu. Jediné za to tebe pokorně prosím, aby mi k malým otázkám odpovídala.“ „Učiním,“ řekla. „Ptaj se!“ Tehdy já: „Kterak si dlúho lidem lísavá?“ „Žádnému dlúho,“ odpověděla. Opět já: „Kterým uměním muože tvá přízeň[fz]přízeň] přyzē se dosáhnúti?“ „Žádným,“ dí ona. „Jediné samé potřebnosti lekařstvím.“ Kto tě […]text doplněný editorem[8]text nečitelný pro poškození, kterýž mé panst…[9][10]torzovité slovo snáší. Kto to […]text doplněný editorem[11]text nečitelný pro poškození …nějšítorzovité slovo. Lehkomyslný […]text doplněný editorem[12]zbývající listy chybějí