Janovi svatého Petra, Janovi svatého Kalixta a Janovi Tarentinskému téhož řádu mužóm, co jest, což by jich neb dospělosti, neb umění odpoviedati mohlo? Kto pověděti muože, aby Kašpar, kancléř, ačkoli kněžnu sobě manželkú pojal, hodné prací odplaty vzal, kterýž již tří císařuo kancléř byl? Vilém z Kamene, rytíř znamenitý, neméně v písmích nežli v odění zběhlý, kterýžto svět, žádostiv sa poznati ctnost, prošel, co svým zaslúžením hodného došel. Kampisius náš, filozofií plný, kterýž stolice apoštolské službami věk svuoj ztrávil, chudší nad Kodra jest. Jediný rytíř jest, neb má li tovaryše, sotva čtyři sú. Prokop, Čech, na dvoře císařském, kterýž, ač by litery miloval a velebil, neučení však a hlúpí jemu se předkládají. Nechci vypravovati, které sem vosly viděl povýšené nad cedry libanské, kteříž se podnes blští, lidé bez umění, nevýmluvní bez smyslu, sotva ruka pravá kolik by měla prstuov, znají.“„ …mustorzovité slovo, Emilius, Paulus, Marcellus, Alcibiades, Priamus, Hector, Agamenon, Achiles, Ulixes, Darius, Xerses, Ninus, pomíjímť mnohé. Ten, kteréhož vidíš znamením kříže ohrazeného, Konstantin jest. Za ním jest Konstancius. Constans Konstantinus, Valentinianus, Theodosius jsúť i mladší. Karolus Veliký, Pipinus, Arturus, nechám starších. Zikmunda ty sám znáš a Albrechta, zetě, kterýž po švagru nedlúho kraloval. Štěstí i prospěšného i protivného zkusiv, ten Albrecht z knížete králem učiněn sa. Uherskú zemi i českú přijal. Ne dlúho potom císařství jest dosáhl. Jakž jest však rychle zrostl, tak padl náhle. Sotva léta tři kraloval, když neduhem zachvácen sa, duši Bohu oddal.“ Tehdy já dím: „I kterýmž obyčejem šťastnost přijímáš? Jáť sem u Juvenala četl, že žádný zlý není šťastný z těch, kteréž si jmenoval. Přezlí mnozí byli. Viemť, kterak jest Hanibal ukrutný, kterak lstivý, kterak lakomý byl. Ty si však toho