figura byla buďto smyšlená. Ladislava, pacholátko koruní a rúchem ozdobeného královským, zdálo mi se viděti a mnohá s ním nemluvňátka hraly. I optal sem se Vegia: „Kteří by to byli v oblace bílém obvinutí?“ „Toť sú ti,“ řekl Vegius, „kterýmž Štěstí slibuje, budú li podlé daru osuduo živi.“ Sotva to domluvil Vegius, až bohyně oči na mne obrátila a sebravši obočí: „Kto tě sem přivedl,“ die, „Eneáši?“ „Žádný,“ řekl sem já. „Ale žádostiv sa tebe viděti, všel sem. Nechtěj se na mne popúzeti. Vidělť sem království tvé, jižť odejdu. Jediné za to tebe pokorně prosím, aby mi k malým otázkám odpovídala.“ „Učiním,“ řekla. „Ptaj se!“ Tehdy já: „Kterak si dlúho lidem lísavá?“ „Žádnému dlúho,“ odpověděla. Opět já: „Kterým uměním muože tvá přízeň se dosáhnúti?“ „Žádným,“ dí ona. „Jediné samé potřebnosti lekařstvím.“ Kto tě […]text doplněný editorem[8]text nečitelný pro poškození, kterýž mé panst…[9][10]torzovité slovo snáší. Kto to […]text doplněný editorem[11]text nečitelný pro poškození …nějšítorzovité slovo. Lehkomyslný […]text doplněný editorem[12]zbývající listy chybějí