[94v]číslo strany rukopisudobřě vieš, matko milá, ež tě s právem mám ve všem uslyšeti. Ale to již musí býti konáno, což jest o mně prorokováno. Tak řekl o mně Izaiáš prorok: Jakžto ovčička na smrt jest veden a neotevřěl úst svých k žádnému odmluvení. On jest našě hřiechy na sobě nesl a vše naše nemoci na sobě nesl.[34]Is 53,7 Protož sě o mně ižádné proročstvie řečené nemuož rušiti, neb já, jenžto sem boha Otcě pravedlost, svým duchem prořekl sem skrzě Davida proroka a řka: Což bude z mých úst řečeno, nebude naprázdno pověděno.“[35]Is 55,11 To Matka božie uslyševši, zprosi snažně syna a řkúci: „Zmilelý synu, když mě na tom uslyšeti nechceš, nechať asa prvé já umru, ať na tvú smrt hlédati nebudu.“ K tomu jí syn odpovědě: „Toť sě, matko, státi nemóže, nebť jsú ješče nebeská vrata zamčena. Jáz sem ten prvý, ještoť je jmám otevřieti najprvé i otemknúti skrzě mé krve prolitie.“ Tehda matka opět snažně vzprosi plačíc a řkúci: „Milý synu, když to vše nemóž jinak býti, asa v tom mú prosbu uslyš: Však to dobře vědě, ež to móžeš, kdy chceš a co chceš, učiniti. Když sě státi nemuože, než vždy skrzě tvé svaté krve prolitie [95r]číslo strany rukopisujmá býti hřiešných vykúpenie, milý synu, utěš mě tiem, ujmi tvé smrti ohavnost, nepřepúščej svého andělského života tak potupně trýzniti. Vědě to dobřě, když ráčíš, móžeš to učiniti. Ač již nechceš pro sě, ale pro mě, žalostivú matku, učiň to.“ K tomu jiej syn odpovědě: „Ó, má matko přemilá, upokoj své smutné srdce, neb sě to vždy musí státi. Zajisté to věz, ežť je nikdy ižádný na tomto světě těžší smrtí neumieral, než já jmám umřieti. Nebo jakož všeho světa lid proti mému bohu Otci skrzě Adamóv hřiech prohřěšil, takež já na všem svém těle i ve všech mých kostech i v údiech mého tělesenstvie bit, bičován i rozličně trýzňen budu. Tak skrzě mój duch David prorok prořekl: Zečtli jsú ve mně vše kosti mé.[36]Ps 22,18 Protož, matko milá, své srdéčko upokojéc, pomysliž to sobě, jakožto by mne nikdy nejměla, nebť sě vše proročstvie o mně řečené musí konati.“ To Matka božie uslyševši, žalostivým hlasem křikla, na zemi padši, nelítostivě zmlklým hrdlem promluvi plačíc a řkúc: „Toť již ta hodina přišla, ješto o mně Simeon řekl: Již duši mú i srdce mé ostrý meč krojí.“[37]L 2,35 V ten čas Maria Magda[95v]číslo strany rukopisuléna