Když sě odtad k Jerusalemu přiblíži, v zástupiech lidé proti němu vynidú volajíc, chválu slavnú vzdáváchu a řkúc: „Osanna, točíš spas ny, nebo ty s ten blažený, ješto sě k nám blížíš ve jmě božie!“[22]Mt 21,1–9 Ó, přenesčastní Židé, kak jste svój hlas brzo proměnili, dnes jste volali, spas ny, a inhed v pátek řekli ste, ukřižuj jeho! Zdali ste tomu chtěli, aby sě naplnilo Šalomúnovo slovo: „Smiech sě z bolestí smiesí a veliká radost s truchlostí.“[23]Eccl 3,4 Aj dnes ste ho slavně přijeli, potom inhed v pátek hanebně jste jej ztrýznili i na smrt odsúdili.

Potom těm Ježíš příklad ostavil, ješto v světě rozličnú čest jmají, aby sě inhed, v chrám vendúc, bohu pokořili a od něho rady i pomoci prosili, jakož on učinil v tu neděli Květnú, všed v chrám boží, vyhnal i vyvrhl z něho všecky, jižto v něm trh dějiechu i penieze měniechu a řka: „Duom mój duom modlitebný bude nazván. A vy ste z něho učinili jeskyni lotrovú.“[24]Mt 21,13 Tu praví svatý Jeroným: „Divná moc božie, nikte jemu tehdy odpověděti neuměl, nebo z jeho svaté tváři a očí tak divný blsket pocházieše, ež ktož koli jemu v tvář vezřieše, inhed sě v kakémsi odivení hrozném [91r]číslo strany rukopisuužasnieše.“ Ten vešken den svaté neděle v chrámě mnoho divóv učinil, nemocné uzdravil, běsy vyhnal, budúcie věci předpověděl.

Když sě v Jerusalemě toho dne opozdi, ižádný ani jeho, ani apostolóv nepozva, neb tak bieše zapověděno od starost i od židovských kněží, aby Ježíšovi i krópě vody nepodali. Protož toho večera musil sě do Betanie vrátiti a tu sě u Lazaře a u Marijě Magdalény a u Marty pokrmil a tu i s apostoly ostal přes noc.

Nazajtřie u pondělí do božieho chráma z Betanie sě vrátil. Tu jsú k němu přivedli ženu v cizoloství nalezenú, chtiec jeho v něčem popásti. Byl li by ji v čem odsúdil, řekli by byli: Nemilostivý jest. Pakli by byl ji omluvil, řekli by byli: Našeho zákona přěstupitel jest. Tehdy Spasitel sě k zemi skloniv i počě na zemi prstem psáti. Které jest bylo to pisánie, o tom mistři staří mluvie, že ktož na to písmo vhlédl, ten všecky své hřiechy viděl. Protož Ježíš sě nadzved, k tej ženě pověděl a řka: „Nikte tebe nepotupí, ni odsúdí, ženo! Jdi svú cěstú a neroď viece hřěšiti.“[25]J 8,3–11

Toho dne veš den v Jerusalemě byl a tu opět nikte jemu i kúska chleba nepodali, kakž koli pravý buoh i pra[91v]číslo strany rukopisuvý