[89v]číslo strany rukopisudřieve malomocný byl, jehož Ježíš bieše uzdravil. Tu s velikým pláčem a skrúšením srdečným v duom všedši, k jeho svatým nohám padala i poče jě slzami umývati, svými vlasy utierati a potom drahú mastí mazati, jeho božstvie poznávajíci a svých hřiechuov odpuščenie žádajíci.[19]L 7,38 Druhé přišla k večeři k témuž Šimonovi v sobotu před Květnicí. Tu ochotnějie k Ježíšovi přistúpivši, v alabastrovéj pušce drahú mast přinesši, spoře na jeho svatú hlavu lila. To učinivši, k jeho svatým nohám přiklekši, slzami umyvši, svými vlasy utierala a ostatkem té masti jeho svaté nohy mazala.[20]J 12,3 Neb ten obyčěj tehdy bieše, že sě lidé velicí, znamenití drahými mastmi mazáchu pro ovlaženie. V tom druhém mazání jeho milosrdné tělesenstvie poznavši, protož jemu pro čest ten obyčěj činieše. Tu je Jidáš o tom mazání záviščemi vrtlal a řka: „Čemu je ta mast ve ztrátu? Lépe by bylo prodavše, chudým dáti.“[21]J 12,4–5 O tom píše svatý Augustin a řka: „Ne proto to, Jidáši, mluvíš, ale ež sě zlodějstvím, obec krada, nevěrně obchodíš. To s tu inhed pro tu ztrátu obmysli, kak by prodada svého mistra, té škody nabyl. Čemu tobě tak nepřiemná nemilost? Však to obecným [90r]číslo strany rukopisupříkladem vidíš, když sě cizí psi na tvého psíka řítie, byl by velmi nemilostivý, by ho běžav neobránil a nad ním sě neslitoval. Prokletý Jidáši, však na to očima hlédáš, andeť na tvého milého syna, Jezukrista, židovskéť starosty, mistři i jiní licoměrníci, lstivě sě smluvivše, nevražie, o jeho smrti hlédají, pročež tak milostivého svého mistra nebráníš, ale o jeho smrti radějí jednáš i pósobíš?“ Tu pravie svatí mistři, že ta mast za tři sta peněz těžkého obraza byla kúpena, ač Jidáš v svém šafárství desátek všeho kradieše, a protož, aby škody nabyl, Ježíše za třidceti peněz prodal.

Nazajtřie v neděli na Květnici, že sě Ježíšovo umučenie blížieše, chtě ukázati, že ne bezděky, ale dobrovolně jměl trpěti, vstav s svými apostoly i šel k hořě Olivetskéj do jedné vsi, jiežto jmě Betfage diechu, bliz od Jerusalema, a ta ves dána bieše pastevníkóm, v niejž pasiechu dobytek židovských kněží i jich služebníkóv. Odtad Ježíš poslal svatého Petra a Filipa, jakžto svatého Matějě Čtenie píše, abyšta přivedla osličku s oslíkem, na niežto by jěl do Jerusalema, jakžto svatý Zachař prorokoval.