[93v]číslo strany rukopisupsáno. Ale ozřěv sě na ni toho večera, těmito slovy jie potěši a řka: „Neplač, matko milá, s tebúť v zajtřější střědu veš den ostanu.“ Tu noc Ježíš u Betaní byl, s matkú a s učenníky milostivě pomlúvaje, ale Jidáše tu nebieše, neb již o jeho smrti chodieše.

O tej střědě tak sě píše, ež Ježíš oblášče s svú matkú ten veš den sedě, ji těšieše a řka: „V tom tě, matko, vystřiehaji, ež vskořě uzříš nade mnú velikú trýzn, žalostné krve prolitie i mé hrozné skonánie. Protož sě nemuť, neb skrzě to příde hřiešným spasenie. A toť vše sě mnú konati musí, což jest koli otci mému libo.“ Vidúc to matka žalostivá, že jest řekl, to jest otci mému libo, k tomu nic odpověděti nemohúc, k Gabrielovi archandělovi srdcem sě obráti, takto k němu mluvieci: „Vieš, archanděle boží, ež si ke mně ode všie říše nebeské poslán byl s tiem poselstvím, ež sem boží Matkú zvolena, a řka: Zdráva milosti plná, buoh s tebú, požehnaná ty mezi ženami.[33]L 1,28 Kak sě to o mně proměňuje, ež bych já byla milosti plná, a já sem brž žalosti plná. Kterým s mi to činem řekl: Buoh s tebú, ano již mój milý syn nechce ostati se mnú! Neb [94r]číslo strany rukopisukak to bude naplněno, bych jáz byla požehnaná mezi ženami, a já již vizi, že mi sě ten den blíží, v němžto nemilostiví Židé vzvolají na mě, prstem ukazujíc, a řkúce: Aj toť žalostivá a potupená žena, nade vše jiné truchlá.“ To řekši, k synu sě obráti i počě snažně prositi a řkúci: „Synu milý, uslyš mě na tom, truchlú matku, nechoď do Jerusalema, neboť jsú o tvéj smrti židovščí kněžie radu vzěli.“ K tomu sě Maria Magdaléna přimluvi a řkúc: „Mistře milý, vieš to dobřě, ežť sem tvá věrná služebnicě, neodpoviedajž mi v méj prosbě, ostaň s námi na těchto hodech, nebo to již zajisté vědě a o tomť mám posly i listy z Jerusalema, přídeš li tam, inhed budeš jat, a jakžť sú sě o tobě starosty židovské uradili, na smrt odsúzen budeš.“ A to vše řekši, ponuce Matcě boží, aby ješče poprosila, by s nimi přes hody ostal. A když ho matka snažně vzprosi a řkúc: „Synu mój milý věrný, vzpomeň na svú milú matku žalostnú, na ty prsi, jichžto s v svém dětinství požíval, na tě rucě, na nichžto s často odpočíval, proši tebe, smutná matka, neodpoviedaj mi u méj prosbě, nechoď nynie ode mne na tento hod,“ Ježíš, Syn boží, odpovědě a řka: „Však to