Obecný běh tohoto světa nám ukazuje, ež, což sě v dlúhých časiech prodlí, rádo sě u paměti tratí. A protož, aby z paměti nevyšlo, o skutciech našeho Spasitele dávné věci rozlíčiti mistři snažně shledavše popsali, a najviece o jeho umučení, aby to bylo památně napsáno, snažně hlédali. A to sú proto učinili, aby všickni hřiešní znamenajíce jeho trudné umučenie, v svém srdci pamatovali, kak milý Jezukrist hřiecha nenávidí. Protož, aby jej shladil, svú svatú krev prolil, a také aby to každý věděl, kak nás milý hospodin náš miluje, ež ráčil pro ny hořkú smrt trpěti. Jakož žádá našeho spasenie skrze pokánie, jemužto pokání, aby nás dobře naučil, své svaté jiezvy přěd našima očima jako knihy otevřěl, abychom v nich snažně čtúce, jeho milosrdie vidúce, odtad příklad vzieti, proč své pokánie snažně trpěti, hlédajíc na jeho svaté rány, na ty spasitedlné knihy, rucě, nohy i na jeho svatý bok ostrým kopím proklaný. Co tu jiného uzříš než veliké jeho za [87r]číslo strany rukopisunaše hřiechy utrpenie. Nebo jakž nás svými svatými slovy učil, takež to na sobě skutkem ukázal.

Najprvé sě o tom píše, proč židovský národ počal Ježíše nenáviděti. O tom svatý Augustin píše: „Když sě Ježíš u puol noci na neděli narodil, od té neděle třidceti let skonav, v neděli křest od svatého Jana přijal.“ Tu svatý Jan řekl, naň ukázal: „To je tento, jenžto posléz mne přišel jest, a přěde mnú vždy byl jest.“[1]J 1,15 Odtad Ježíš šel na púšč, tu sě čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí postil. Tu jeho diábel v člověčí tváři, přistúpiv k němu, pokusil ve třech hřiešéch: lakotú, pýchú a lakomstvem. Jemuž Ježíš krásně Písmem odpovědě a nad ním mocně svítěžil i vrátil sě s púšče k svatému Janu, k svému křtiteli.[2]Mt 4,1–4 Uzřěv jeho svatý Jan, prstem naň ukázav, řekl: „Aj toť beránek boží, aj toť jest ten, jenžto snímá všeho světa hřiechy.“[3]J 1,29 Po malém času svatý Jan jat a v žalář vsazen Heroda krále mocí. V ty časy Ježíš kázati počal i rozličné divy činiti. A když tak Ježíš kázáše, uslyšav svatý Jan, v žaláři sedě, ež Ježíš