[96v]číslo strany rukopisukromě Jidáše, jenž byl v Jerusalemě a tu o Ježíšovu smrt s Židy smluvil.

A když tak z Betanie všickni pojidú, cěstú tehda Ježíš s svú matkú oblást jda, sladcě k niej mluvieše, jakžto by jiní neslyšeli, těše ji a tak řka: „Vizi, matko milá, ež sě lekáš, tak mi v oči často truchle hlédáš. Nemuť sě, nebo, jakžto dobřě o mně vieš i věříš právě, toto mé trudné umučenie bude všemu světu slavné utěšenie.“ Jemuž matka odpovědě a řkúc: „Synu mój milý přesrdečný, chceš li mě asa v něčem utěšiti, rač v tom mú prosbu uslyšeti, abych byla na tejto večeři s tobú a této noci nechať ostanu při tobě.“ K niež Ježíš vecě: „Věz to, matko milá, jižť sě hodina mé smrti blíží, pro nižto strach mého tělesenstvie trápí, protožť tebe nic posilovati nemohu, ani mne již kterú útěchú jmáš, neb již jiného nic nemysli, než s tělesným hrozným strachem smrt tu přijieti a duch svój bohu Otci poručiti. Cožť to, milá matko, pomóže, ež mi mé bolesti přičiníš? Protoť neslušie se mnú na večeři býti ani se mnú této noci ostati, ale prosi Otcě mého boha, ať by poslal s nebe utěšenie milosrdné a umenšil tvého ža[97r]číslo strany rukopisulostivého plakánie.“ To Matka božie uslyševši, velikým plakáním omdlevši, na zemi pade. Tu sě jie jiné Marijě chvátichu a, jakž mohúce, ji těšiechu. V tu dobu Ježíš tu ji ostaviv, do Jeruzalema jide. Po němž Matka božie vstavši, s Marijemi i s jinými ženami do Jeruzalema jide. Ale že Ježíš bieše zapověděl, protož nesmějiechu za ním v týž duom jíti, ale v duom svatého Lazařě v Jeruzalemě vnidú a tu svú žalostnú večeři učinichu.

A když Ježíš v jiném domu s apoštoly k večeři sěde, prvé než co jiesti počal, až Jidáš k nim přijide. V tu dobu Ježíš povědě a řka: „Žádostí sem žádal, abych tuto Veliku noc s vámi večeřal.“[39]L 22,14–15 To řek, večeřěti počěchu. A prvé než dovečeřěchu, až Ježíš vstav, čistým sě prostěradlem opásav. Vody teplé u medenici naliv, najprvé přěd Jidášem poklek, jeho nohy pokorně umyl a potom jim všem apoštolóm umyl.[40]J 13,4–5 Avšak nemilostivý Jidáš na to sě nic neobrátiv, ani sě proto co obměkčil, než vždy. Jako praví svatý Augustin: „To je proto učinil, neb tak bieše jiné učil a řka: Čiňte dobřě těm, jenžto vás nenávidie.“[41]Mt 5,44 Ale jinak apoštoli mniechu, by to byl proto učinil,