[92v]číslo strany rukopisuK tomu Ježíš odpovědě a řka: „Dajte, což jest ciesařovo, ciesařovi, a což jest božie, bohu.“[30]Mt 22,21 Tu ho také jiní otázachu a řkúc: „Jedna žena sedm mužóv jměla, tiežem tebe, kterého žena bude v den súdný?“ Ježíš k tomu odpovědě a řka: „Tam manželstvie třěba nebude, neb tam věčná čistost v bozě.“[31]Mt 22,23–30 Tu také jeden mistr židovský otáza jeho a řka: „Které najvětšie přikázanie božie u Písmě?“ Tomu Ježíš odpovědě a řka: „Miluj svého hospodina se všeho srdce a svého bližnieho jako sám sě.“[32]Mt 19,19 To sě všecko v úterý dálo. Rozličně tu mistry zahanbiv, takto k nim promluvil: „Již viec mé tváři neuzříte.“ To tak Ježíš rozuměti dal, až ote dne pátka jeho umučenie viec ho neuzřie, jeliž v den súdný, když příde v svém veleslavenství. Jemužto Židé neurozuměli, než mněli sú to, by on chtěl od nich z města jíti a k nim sě viec nevrátiti. Odtad Ježíš toho dne večer z Jerusalema vyšel lačen, ande ho nižádný pozvati nechtěl, ni píti, ni jiesti jemu poddali.

Tu jda do Betanie, na cěstě k apostolóm pověděl a řka: „Toto město i s chrámem bude zrušeno.“ A to sě potom stalo skrzě ty mocné ciesařě Tita a Vespeziána. A když Ježíš toho večera při[93r]číslo strany rukopisujide, matka jeho slzieci proti němu vynide i přituli ho milostivě. Potom s ní sědl k večeři, tu viece slzy jeho matka než krmi jedla, ani co jiného činieše, než vždy jemu v oči patřieše. Na tej večeři neskrytě Ježíš k apoštolóm promluvil, kak má na smrt prodán i prorazen býti. Ó, přehořká tvá, milá matko, večeřě, tak hroznú novinu slyševši! Tu praví svatý Anzelm: „By bylo lzě Matce božiej toho věděti, jenžto jměl jejieho syna proraditi, byla by na své hrdelce provaz vezmúci, přěd ním plačíc klekla a řkúci: Smiluj sě nade mnú, nad sirú nebožičkú, milý Jidáši, žádáš li ode mne kakých peněz, chciť ráda po vše mé časy mýma rukama na tě dělati a tobě vešken nájem dávati. Pakliť na tom dosti nenie, ale bez úraza mé cti leckomu mě za peniezě prodaj a všicku porob, jediné sě nade mnú smiluj, nad sirú, mého milého syna neprorazuj.“ A také to svatý Anzelm praví, ež by byla věděla svého syna prorádci, tolik by byla přěd ním žalostivě plakala, kromě ač by byl tvrzí než diábel, byla by ho k smilování připravila. Proto jí Syn boží zjeviti toho nechtěl, aby sě to jí nerušilo, což bylo všemu světu na spasenie o jeho umučení