při[93r]číslo strany rukopisujide, matka jeho slzieci proti němu vynide i přituli ho milostivě. Potom s ní sědl k večeři, tu viece slzy jeho matka než krmi jedla, ani co jiného činieše, než vždy jemu v oči patřieše. Na tej večeři neskrytě Ježíš k apoštolóm promluvil, kak má na smrt prodán i prorazen býti. Ó, přehořká tvá, milá matko, večeřě, tak hroznú novinu slyševši! Tu praví svatý Anzelm: „By bylo lzě Matce božiej toho věděti, jenžto jměl jejieho syna proraditi, byla by na své hrdelce provaz vezmúci, přěd ním plačíc klekla a řkúci: Smiluj sě nade mnú, nad sirú nebožičkú, milý Jidáši, žádáš li ode mne kakých peněz, chciť ráda po vše mé časy mýma rukama na tě dělati a tobě vešken nájem dávati. Pakliť na tom dosti nenie, ale bez úraza mé cti leckomu mě za peniezě prodaj a všicku porob, jediné sě nade mnú smiluj, nad sirú, mého milého syna neprorazuj.“ A také to svatý Anzelm praví, ež by byla věděla svého syna prorádci, tolik by byla přěd ním žalostivě plakala, kromě ač by byl tvrzí než diábel, byla by ho k smilování připravila. Proto jí Syn boží zjeviti toho nechtěl, aby sě to jí nerušilo, což bylo všemu světu na spasenie o jeho umučení [93v]číslo strany rukopisupsáno. Ale ozřěv sě na ni toho večera, těmito slovy jie potěši a řka: „Neplač, matko milá, s tebúť v zajtřější střědu veš den ostanu.“ Tu noc Ježíš u Betaní byl, s matkú a s učenníky milostivě pomlúvaje, ale Jidáše tu nebieše, neb již o jeho smrti chodieše.

O tej střědě tak sě píše, ež Ježíš oblášče s svú matkú ten veš den sedě, ji těšieše a řka: „V tom tě, matko, vystřiehaji, ež vskořě uzříš nade mnú velikú trýzn, žalostné krve prolitie i mé hrozné skonánie. Protož sě nemuť, neb skrzě to příde hřiešným spasenie. A toť vše sě mnú konati musí, což jest koli otci mému libo.“ Vidúc to matka žalostivá, že jest řekl, to jest otci mému libo, k tomu nic odpověděti nemohúc, k Gabrielovi archandělovi srdcem sě obráti, takto k němu mluvieci: „Vieš, archanděle boží, ež si ke mně ode všie říše nebeské poslán byl s tiem poselstvím, ež sem boží Matkú zvolena, a řka: Zdráva milosti plná, buoh s tebú, požehnaná ty mezi ženami.[33]L 1,28 Kak sě to o mně proměňuje, ež bych já byla milosti plná, a já sem brž žalosti plná. Kterým s mi to činem řekl: Buoh s tebú, ano již mój milý syn nechce ostati se mnú! Neb