[94r]číslo strany rukopisukak to bude naplněno, bych jáz byla požehnaná mezi ženami, a já již vizi, že mi sě ten den blíží, v němžto nemilostiví Židé vzvolají na mě, prstem ukazujíc, a řkúce: Aj toť žalostivá a potupená žena, nade vše jiné truchlá.“ To řekši, k synu sě obráti i počě snažně prositi a řkúci: „Synu milý, uslyš mě na tom, truchlú matku, nechoď do Jerusalema, neboť jsú o tvéj smrti židovščí kněžie radu vzěli.“ K tomu sě Maria Magdaléna přimluvi a řkúc: „Mistře milý, vieš to dobřě, ežť sem tvá věrná služebnicě, neodpoviedajž mi v méj prosbě, ostaň s námi na těchto hodech, nebo to již zajisté vědě a o tomť mám posly i listy z Jerusalema, přídeš li tam, inhed budeš jat, a jakžť sú sě o tobě starosty židovské uradili, na smrt odsúzen budeš.“ A to vše řekši, ponuce Matcě boží, aby ješče poprosila, by s nimi přes hody ostal. A když ho matka snažně vzprosi a řkúc: „Synu mój milý věrný, vzpomeň na svú milú matku žalostnú, na ty prsi, jichžto s v svém dětinství požíval, na tě rucě, na nichžto s často odpočíval, proši tebe, smutná matka, neodpoviedaj mi u méj prosbě, nechoď nynie ode mne na tento hod,“ Ježíš, Syn boží, odpovědě a řka: „Však to [94v]číslo strany rukopisudobřě vieš, matko milá, ež tě s právem mám ve všem uslyšeti. Ale to již musí býti konáno, což jest o mně prorokováno. Tak řekl o mně Izaiáš prorok: Jakžto ovčička na smrt jest veden a neotevřěl úst svých k žádnému odmluvení. On jest našě hřiechy na sobě nesl a vše naše nemoci na sobě nesl.[34]Is 53,7 Protož sě o mně ižádné proročstvie řečené nemuož rušiti, neb já, jenžto sem boha Otcě pravedlost, svým duchem prořekl sem skrzě Davida proroka a řka: Což bude z mých úst řečeno, nebude naprázdno pověděno.“[35]Is 55,11 To Matka božie uslyševši, zprosi snažně syna a řkúci: „Zmilelý synu, když mě na tom uslyšeti nechceš, nechať asa prvé já umru, ať na tvú smrt hlédati nebudu.“ K tomu jí syn odpovědě: „Toť sě, matko, státi nemóže, nebť jsú ješče nebeská vrata zamčena. Jáz sem ten prvý, ještoť je jmám otevřieti najprvé i otemknúti skrzě mé krve prolitie.“ Tehda matka opět snažně vzprosi plačíc a řkúci: „Milý synu, když to vše nemóž jinak býti, asa v tom mú prosbu uslyš: Však to dobře vědě, ež to móžeš, kdy chceš a co chceš, učiniti. Když sě státi nemuože, než vždy skrzě tvé svaté krve prolitie