[95r]číslo strany rukopisujmá býti hřiešných vykúpenie, milý synu, utěš mě tiem, ujmi tvé smrti ohavnost, nepřepúščej svého andělského života tak potupně trýzniti. Vědě to dobřě, když ráčíš, móžeš to učiniti. Ač již nechceš pro sě, ale pro mě, žalostivú matku, učiň to.“ K tomu jiej syn odpovědě: „Ó, má matko přemilá, upokoj své smutné srdce, neb sě to vždy musí státi. Zajisté to věz, ežť je nikdy ižádný na tomto světě těžší smrtí neumieral, než já jmám umřieti. Nebo jakož všeho světa lid proti mému bohu Otci skrzě Adamóv hřiech prohřěšil, takež já na všem svém těle i ve všech mých kostech i v údiech mého tělesenstvie bit, bičován i rozličně trýzňen budu. Tak skrzě mój duch David prorok prořekl: Zečtli jsú ve mně vše kosti mé.[36]Ps 22,18 Protož, matko milá, své srdéčko upokojéc, pomysliž to sobě, jakožto by mne nikdy nejměla, nebť sě vše proročstvie o mně řečené musí konati.“ To Matka božie uslyševši, žalostivým hlasem křikla, na zemi padši, nelítostivě zmlklým hrdlem promluvi plačíc a řkúc: „Toť již ta hodina přišla, ješto o mně Simeon řekl: Již duši mú i srdce mé ostrý meč krojí.“[37]L 2,35 V ten čas Maria Magda[95v]číslo strany rukopisuléna s apoštoly k niej přiběže, poklekše všickni okolo nie, počechu ji těšiti a řkúce: „Ó, přěsmutná naše paní milá, neplač, utěš sě, odpočiň.“ Jimžto ona žalostivě v tvář vezřevši, s velikým pláčem vecě: „Asa vy mě, přětruchlú, v tom uslyšte, poproste mého syna za to, ať mne neostavuje zde po sobě, ale pojme mě sebú do Jerusalema na ty žalostivé hody.“ Tehda počěchu všichni tu prositi a řkúce: „Hospodo našě přěmilá, rač v tom uslyšeti prosbu matky své!“ V tu hodinu Ježíš vzezřěv na matku, počě sliziti i vecě Mariji Magdaléně i k jiným Marijiem, ješto tu biechu, i apoštolóm tato slova: „Libo mi jest, jakž prosíte. Mú matku sebú pojmúce, za mnú do Jerusalema pójdete a to dobřě uzříte, kako žalostivé hody jmieti budete.“ V ta doba jich také Ježíš počě prositi a řka: „Mú milú matku vám porúčěji, abyšte o ni jměli péči, a ji také těšte, bezpřiemně ji plakati braňte. Neb jejie i vaše žalostivé plakánie skoro sě obrátí v radostné utěšenie.“ Toho dne Ježíš u Betaní ostal s matkú i s apoštoly, ale Jidáše tu nebieše, neb ten již o jeho smrti chodieše. A jakž svatý Augustin píše, ež