[89r]číslo strany rukopisuv rucě, v moc hřiešných, i odsúdie jeho na smrt.“[16]Mt 20,18 Tu jeho Šimon malomocný na večeři zval, neb v domu u Marty hospodářem bieše.[17]Mt 26,6 Na niežto večeři byli Lazař a mnozí z daleka hosté, jež biechu přišli někteří, aby Ježíše ohlédali, druzí chtiec Lazařě o diviech onoho světa tázati, kak li by sě u předpeklí nebo u pekle dálo. Neb, jakož praví svatý Augustin v knihách O božích sloviech, mnoho svatý Lazař divóv pravil, přišed z onoho světa, kak rozličné muky hřiešné duše tam trpie, kakž koli sám toho netrpěl, než svýma očima z daleka viděl. Protož o něm u Písmě nalézáme, ež když onen svět Lazař ohlédal, vrátiv sě na tento svět, nikda sě nezasmál a řka: „Jakž mi dáno věděti tam hřiešných duší hrozné přebývanie, tak mi v srdce viec nevende ižádné zasmienie. A také sě proto nemohu zasmieti, neb sem zkusil, kak jest těžko umřieti.“

A když na tej večeři Ježíš s hostmi večeřieše, všedši Maria Magdaléna, jeho svaté nohy mazala.[18]Mt 26,7 Tu pravie světí mistři, že svatá Maří Magdaléna dvakrát na dvojiej večeři Ježíše mazala. Najprvé, ješto ješče v hřiešiech bieše, zvěděvši, ež Ježíš večeřě u Šimona licoměrníka, jenžto [89v]číslo strany rukopisudřieve malomocný byl, jehož Ježíš bieše uzdravil. Tu s velikým pláčem a skrúšením srdečným v duom všedši, k jeho svatým nohám padala i poče jě slzami umývati, svými vlasy utierati a potom drahú mastí mazati, jeho božstvie poznávajíci a svých hřiechuov odpuščenie žádajíci.[19]L 7,38 Druhé přišla k večeři k témuž Šimonovi v sobotu před Květnicí. Tu ochotnějie k Ježíšovi přistúpivši, v alabastrovéj pušce drahú mast přinesši, spoře na jeho svatú hlavu lila. To učinivši, k jeho svatým nohám přiklekši, slzami umyvši, svými vlasy utierala a ostatkem té masti jeho svaté nohy mazala.[20]J 12,3 Neb ten obyčěj tehdy bieše, že sě lidé velicí, znamenití drahými mastmi mazáchu pro ovlaženie. V tom druhém mazání jeho milosrdné tělesenstvie poznavši, protož jemu pro čest ten obyčěj činieše. Tu je Jidáš o tom mazání záviščemi vrtlal a řka: „Čemu je ta mast ve ztrátu? Lépe by bylo prodavše, chudým dáti.“[21]J 12,4–5 O tom píše svatý Augustin a řka: „Ne proto to, Jidáši, mluvíš, ale ež sě zlodějstvím, obec krada, nevěrně obchodíš. To s tu inhed pro tu ztrátu obmysli, kak by prodada svého mistra, té škody nabyl. Čemu tobě tak nepřiemná nemilost? Však to obecným