[98r]číslo strany rukopisuJežíš odpovědě: „Ty s tak pověděl.“ Jako by řekl: Ty to pravíš o sobě, ale já tebe pronésti nechci. Na tom Ježíš příklad nám ostavil, aby každý dobrý a věrný tajných věcí nepronášel, neb z toho mnoho zlého pocházie, ktož tajenstvie pronášie. By byl Ježíš k ápoštolóm Jidáše pronesl, byl by ho svatý Petr zabil. To mu Ježíš nezjevil, nebo jest pro ny dobrovolně smrt trpěl. V tu dobu svatý Petr svatému Janu pokynu, aby Ježíše otázal, kto by ten byl, ješto Ježíše proradí. A když ho svatý Jan otáza, tehda mu jakžto svému tajníkovi lehky pověděl a řka: „Kterýž rukú se mnú do mísy siehne, ten mě proradí.“[45]J 13,24–26 To sě vše v svatém Čtení píše, co je Ježíš na tej večeři činil. Najprvé nohy apoštolóm umýval,[46]J 13,5 druhé ež tělo své svaté i svú svatú krev pod podstatí chleba a vína nám svatyňsky ostavil, třetie slovem svého milosrdie kázanie učiniv, apoštoly utěšil. A protož Ježíš nechtě apoštolóm prorádcě svého zjěviti. Najprvé Jidášovi těla svého svatého podal, a že Jidáš v smrtedlném hřieše bieše, jakžto brzo svatyni těla božieho přijal, tak veň diábel vstúpil.[47]J 13,26–27 I tak jeho srdce v zlosti stvrdil, jež toho jedva dočaka, by sě mohl brzo od Ježíše odpraviti a jeho Židóm proraditi. A protož inhed odtat vzchopiv sě, [98v]číslo strany rukopisuk židovským starostám běžal[48]J 13,30 a řka: „Připravte sě v uoděnie s lidmi a s pochodněmi a provaz hotov jmějte, abyste ho tvrdě svázali a což chtiece nad ním učinili.“

V tu hodinu když Jidáš, chtieše pryč jíti, od večeřě vstal, tehda Ježíš večeřěv, naň propovědě a řka: „Teď jest krev má nového zákona ustavenie, točíš ješto bude hřiešným hřiechóv na zbavenie.“[49]Mt 26,28 Na tej také večeři Ježíš k apoštolóm řekl: „Všickni vy této noci pohoršíte sě nade mnú. Neb tak jest psáno, když pastýřě potepú, ovčičky sě rozběhnú z stáda.“ K tomu svatý Petr odpovědě udatně, řka: „Ač by sě všickni pohoršili, já sě nepohorším.“ Jemuž Ježíš odpovědě a řka: „Prvé než kokot zapěje, až mne třikrát zapříš.“ Tehda svatý Petr vece: „By mi bylo, hospodine, s tebú umřieti, však tebe nezapřím.“[50]Mc 14,27–31 Neb tak tehdy v úmysle jmějieše, ale nevědieše, kak potom shýří. A když jest svatý Petr sám shřěšil, jiným hřiešným potom byl milostivějí. Nebo byl li by svatý Petr neshřěšil, snad by byl potom hřiešným nemilostivějí.

A když sě ta večeřě skona, tehda poklek Ježíš na svú kolenú i učini modlitbu k bohu Otci. Tu jest tělestvie k bohu Otci mluvilo a řka: „Otče, oslav syna svého.“[51]J 17,1 Tu také za apoštoly poprosi, jižto s ním tu biechu. Vzhóru vstav, opět