kněží jeho posvěť ze vší své duše. Miluj toho, kdo tebe jest učinil a sluh jeho neostávaj. Cti Boha ze vší duše tvé a měj ve cti kněží jeho a bojuj za ně rukama svýma, dávaj jim jich čest, jakož jest přikázáno tobě z prvních užitkuov za své očištění a z tvého obmeškání, očisť se s nemnohými dání tvú rukou. I obět posvěcenú tvú ofěruj Pánu v svatých svatým. A chudému podaj ruky své, ať se nad tebú dokoná smilování Boží i tvé požehnání a budeš dán v milost uvidění všech živých a mrtvému nebraň milosti. Bývaj při plačtivých, aby je těšil a choď s zamúcenými. Nebývaj lenivý navštěviti nemocného, neb těmi věcmi budeš v milosti utvrzen ve všech tvých skutcích. Zpomínaj na poslední hodinu svú a navěky nezhřešíš.“ A poněvadž jsou tak vysoké řeči skrz Ducha Božího nám pozůstaveny, není podobné, by mělo zamlčeno býti, co ta Lež v svém počatém předsevzetí jednati bude, jaká ta rúhající se, kteráž se jest vždycky rúhala a rúhati chtěla Pánu, Stvořiteli našemu.
{Rúhání jest trojím obyčejem}textový orientátor Neb rúhání jestiť veliký neřád, jenž činí neřádné mluvení i činění, kteréž bývá proti vuoli Boží a to bývá trojím obyčejem. První, když kdo Bohu odjímá, což božské vlastní jest a to bývá modlení, klanění a to činí všickni modloslužebníci, kteříž tu obracují čest, kdež Boha není. Druhé bývá, když to Pánu Bohu nedokonalost a nesvrchovanost připisují, ješto to o Bohu řéci nesluší, to činí ti, každý, jenž Boha vzývají v svědectví falešném aneb nadarmo. Třetí bývají ti, když kdo připisuje stvoření moci, což jest zvláštní Bohu, to jest uzdraviti, to činí všickni čarodějníci a ti, jenž se ptají po lékařích na lživá slova.
{Rúhání vystříhati se pro čtvero zlé}textový orientátor I rúhání máme se vystříhati, pro čtvero zlé, kteréž z rúhání přichází. První, máme se varovati pro pomstu, kteruož jest Buoh vydal na rúhače, jakož stojí napsáno v knihách Leviticum: „Rúhal se jest syn izrahelské ženy Bohu a z přikázání Božího ukamenován jest ode všeho lidu.“ Druhé, máme se vystříhati rúhání pro hřích, kterýž ledva odpuštěn bývá, jakož v Zákoně napsáno svatého Matúše sepsání: „Kdož dí slovo proti Duchu svatému, nebudeť jemu odpuštěno ani na tomto světe, ani na onom.“ Třetí, proto se vystříhati máme, neb ten hřích jest ďábelský. A toho máme důvod v sepsání svatého Matúše, že ďábel se rúhal Pánu Bohu Kristu, že jest ve dvú otázkách dal sebe zkušovati, ale jakž chtěl čest Boží od Krista sobě míti, tak ochromen jest Písmem a musil odstúpiti. A ti ďábli, kteříž v pekle jsú, rúhají se Bohu pro veliké bolesti. Čtvrté, máme se vystříhati rúhání proto, že ohyzdné bývá. Jakož o tom všickni čtyři evangelisti v Pašijích se srovnávají, že když sú se rúhali povýšenému Kristu rúhači, zázrak zkazil na Slunci, Měsíci i na oponě chrámové viděli jsú pro své rúhání. A jsú rúhači horší než psi. Neb psi ani štěkají ani uhryzají, ale rúhači ani pánu svému odpouštějí, a tak velmi hřeší ti, jenž na zemi chodí nyní, mnějíc by božskú moc měli, jsúc v hříších jako oni, kdy kteříž jsú se rúhali Pánu Kristu.
{Z rúhání rodí se zlodějstvo a ti jsou tři}textový orientátor A hned z toho rúhání rodí se zlodějstvo a ti jsú tři: ďábel, pochlebenství, marná chvála. Ten první zloděj duchovní, ďábel, o němž se dí: „Zloděj nepřichází, jediné aby ukradl, zabil a zatratil.“ Jestliže by zloděj ten, to jest ďábel, tvým obmeškáním do domu tvého, totiž těla tvého všel a hledíť aby ukradl, co jiného ukradne, než oděv svatebný, totiž nevinnost, již tě Pán Buoh na svatém křtu odíl byl, jestližeť by ukradl zlato rozumu tvého, stříbro Boží výmluvnosti, jehož jsi s velikým úsilím dobyl prostěradla milosti, kteréž jest tvému odpočinutí dal, když tě za syna sobě zvolil. A jiné bytnosti od tebe odjal, když si spal, to jest, když si neopatrnen byl proti němu a ochudil tě a okradl a oblúpil. Jakož jest to Adamu i Evě po jednú učinil, co učiníš za svuoj stud, ač tak nah, před svého Pána, okraden jsa, půjdeš. Protož o tom dí Kristus: „Bděte, neb by věděl, kdy zloděj přijde a podkopal by duom, bděl by každý i nesluší toho zaspati.“ Druhý zloděj
