„Jestliže umučení Boží na paměti bude přivedeno, nic není tak těžkého, by nebylo trpělivě sneseno.“ A protož dobře dí, že v čtverém bdění v noci přišel jest Pán Ježíš k apoštoluom. Neb k těm přichází a světlo svého umučení a poznání v ně vlévá, kteříž bdí. Neb jakož život zatracených vešken jest jako zámutek, tak dobrých život vešken jest v radostech.
{Chodících život na tré rozdělen}textový orientátor A putujících nyní na tré jest život rozdělen. Jedni, kteří bděli jsú, ti bdí, kteří své dětinstvo, své jinovstvo, svú mužnost ostříhali vždycky v dobrém, ti zvláštní odplatu mají a míti budou. Druzí jsú, ješto spali, kteříž svý myšlení, své skutky, své mluvení, svú vuoli k hříchuom přichylovali, z toho procítivše ku pokání přistúpili i sú právě zbuzeni a již znovu bdí. Ale ti ani bdí, ani spí, kteříž bez pokání hřeší a umírají, jichžto smrt jest peklo, k němuž lahodnost světa stojí. A tato Lež k tomu vede.
{Sedmerá radost z tvrdého pokání}textový orientátor Protož sedmerá radost jest Pánu Bohu z tvrdého pokání. První radost proto, že dobrodiní svého umučení na něm neztratil. Druhá proto, že člověk jeho veliké radosti dosáhnúti má. Třetí proto, že člověka nedarmo ostříhal sám sebú i anjelem svým. Čtvrté, že člověk pekla zbude a radosti dosáhne. Páté proto, že jeho světí z toho radost mají. Šesté, že člověk nebude v ohavnosti jeho. Sedmé proto, že ďábel, jakožto nepřítel, umenšuje sluh Božích, zámutek z toho má, že člověk jeho zbude a jej věčně v mrzkost míti bude, jako na věky zlořečeného a Bohu se dostane. Protož pro tě, Lži, tím širší jsem řeč o pokání učinila. Nebs řekla od čeho pokání, aby se přirození dosti stalo i Bohu také. Protož již znáti muožeš, jak lehké jest je vésti a jak lehké jest dokonati, mýlíš se, by tak lehké bylo a na tom dosti, že ty knězi pošepceš a on nad tebou povrčí jako sršen nad múchou. Chceš li pokání míti odstúpě od něho, musíš se horce potiti a v něm se rmútiti. Ale když se pokání dokonává šťastným lidem a nešťastým bez pokání, též musí se přiblížiti smrt a k ní spůsobení.
{Smrt troje}textový orientátor Protož jest smrt troje. Dobrá, zlá, obecná. Obecná jest tělesná a ta tělesná jest troje. Totiž jedna obecná všem lidem, neb každý člověk pro hřích Adamuov musí umříti, jakož psáno stojí. Těžké břímě na všecky syny Adamovy ode dne matky jich, až do dne matky všech, neb všecky v se přijímají. A co jest člověk nežli hlína? A co jest syn člověčí nežli červ a shnilost? Neb člověk jest z nečistého semen počat, narozen z křehkosti, krátký cíl živ bývá, mnohé psoty a mizery užívá, kterýž jako květ vyjde a v dětinstvu potřín bývá, rozličnými bolestmi v jinovstvu naplněn bývá, mnohú psotú a v starosti nad to slepotú, hluchotú, všech svých úduov zbavení. Smrt zlá, té se mají všickni varovati, neb kdož se koli dopustí hříchu smrtedlného, ač na těle živ jest, ale na duši umřel jest. Neb kdož na světě nepovstává k dobrým skutkuom, na smrti umírá k zatracení a k mukám věčným, o tom Řehoř dí: „Čí život byl mrtvý vinného dopuštění, toho smrt živá bude v mukách.“ Té smrti máme se varovati pro trojí věc. První, že v Ekleziastiku mudřec dí: „Ó, smrti kterak jest hořká pamět tvá člověku nepravému.“ Druhé proto, že osidlo zlé skrývá. O tom v Ekleziastiku dí: „Neví skončení člověk svého, ale jako ryby lapají udicí a ptáky osidly, takéž lidé popadeni bývají v čas zlý, když jim jako z hlubokosti přijde.“ V Knihách Múdrosti dí: „My narození skuoro zhyneme a zajisté žádného znamení cnostného nemuožem ukázati v zlosti naší skonání naše.“ Třetí, má se varovati té zlé smrti, neb přesahá jiné smrti, o tom prorok v Žaltáři dí: „Smrt hříšných jest najhorší.“ Ale třetí smrt jest dobrá, totiž umrtvení v žádostech tělesných, o tom apoštol Kolocenským píše: „Umrtvěte údy vaše, kteréž sú na zemi, smilstvo, nečistota, žádosti zlé, lakomstvo, jenž jest modloslúžení.“ O témž týž apoštol dí: „Ale kdož jsú své tělo Kristovi ukřižovali, s hříchy i s žádostmi tělesnými jsú je umrtvili.“ Neb smrt svatých jest převelmi drahá před Pánem Bohem,
