Kapitola 137
I vece Pán k kancléři: Povstaň a pověz sestrám Lži i jí samé, ať řeči přestanou a všetečně v jiné nevcházejí a při jinú nevstřelují mimo při začatú. A kteráž počala mluviti, ať ta mluví, neb jiné, které se z nich zdá, poručí při začatú vésti, slyšánu budou a že ještě se každé straně bude jednú příti mluviti, což které potřebí bude, ale ať ničehož neobmeškávají, což jich při potřebí jest, aby potom neřekli, by se jim ukrátilo. Kdež to kancléř svatý Jan poklonu učiniv, vece: Pán Bůh, svatosvatý a najsvětější soudce, tobě, Lži slovutná, i vám, jiným sestrám jejím, praví. Zná, že z úmysla na kněžnu osvícenú, paní Pravdu, puotku z vás jedné své sestře jste dopustily i samy se k témuž přiměšujete, v jinou při vstúpiti, snad proto chtíc, že se vám tato těžká zdá, ta aby konána nebyla, ale jiná v tu pletena byla. I přestaňte řeči tyto všecky, pravím, jako nahoře psáno stojí, k tomu příčina, poněvadž slyšíte, abyšte mluvili a v ničemž se nespožďovali, že k mluvení vuoli máte. Pakli již nic víc a snáz Jeho svatosvaté Svatosti v tom rozeznání se spravedlivé stane. A já sám z sebe pravím toto, s poctivostí znáte li, že nic jistčího nemáte, než toto Jeho Svatosti i sami sobě práce nečiníte, to by byla rada má prospěšnější i konec. Kdežto Pýcha nemohúc toho snésti, vece: Kancléři, znám, že dobře radíš na jednu stranu, ale také to blázni nebyli, kteří tě pro takové rady byli zaslali na ostrov Patmos za císaře Domiciána v ten čas. Trestáns měl býti, takových rad odvyknúti, staraj se o se, my se o se dobře postaráme a svými tovaryši dostane li se nám o tobě starost míti, jistě se postaráme k tvé cti, jako ty se o nás staráš. Dotekls, že daremné půtky činíme, proč nás drbáte, víš, že z neštovičky bolest bývá. Věz o mně to, než bych k lehkosti sobě co učiniti dopustila, že radče i k smrti přistúpím. K níž kancléř Boží vece: Buď podlé přirození svého živa, jakžs počala. Já pro krále svého všecko sem rád podstúpil a trpěl. A ač kdy ještě nač přijíti míti bude, rád podstúpím více a jist jsa za to, radost a utěšení míti, ale ty za své skutky psotu a bídu.
Tu Lež prosí odstoupení i odložení do zajtří.
Kapitola 138
Tehdy Lež přistúpivši, vece: Pane svatý, prosím, popřej mi odstúpení a porazení s svými paními a sestrami. I odstúpily jsú na stranu. Tehdy Chytrost vece: Nuže, nuže, tlam, tlam. Po zelí, doma li košťály. Víte li co se děje, málo po naší vuoli tuto bude. I dlúho nemluvíc, tuto potom sobě povíme šíř, když čas bude. Jedné nyní pros do zajtřka rozmyšlení. Kdež to všickni k témuž mluvili a radili i obrátivši se, Lež, vece: Najsvětější svatosvatý Pane, bych dlúhá slova měla mluviti, nyní zdá mi se, že někteří tuto z sedících z našich řečí tesknost mají, neb snad někomu
