pohans[498r]číslo strany rukopisukých, aby nebyl nalezen v tobě[69]na horním okraji stejnou rukou červeným inkoustem připsáno „proti čaróm“, ješto by obnášěl syna anebo dceru vodě skrze oheň. Anebo kterýž by čarodějníkóv tázal a zachovával sny anebo štěbet ptačí, aby nebyl kúzedlník ani zaklinač, ani od věšcóv rady bral, ani hadačóv, aby tázal co od mrtvých pravdy. Neb ty všecky věci mrzie Hospodina.“ A Leviticicizojazyčný text, 20. kapitola: „Dušě, kteráž sě přichýlí k kúzedlníkóm a čarodějníkóm a sesmilní s nimi, postavím obličěj mój proti ní a zabiem ji z prostřědku lidu mého.“ A na skonání té kapitoly die: „Muž anebo žena, v nichžto věštěbný anebo hadačný duch bude, smrtí zemřete, kamením obřícějí je,[l]je,] gey krev jich bude na ně.“ Sv. Augustin die: „Ktožkolivěk těm čaróm věří anebo je činí, tratí křtu svátost na sobě a inhed svatokrádec a pohan bývá učiněn. A leč veliké almužny a tvrdé a dlúhé pokánie předejde, na věky zahyne.“ Neb die apoštol, k Židóm, 11. kapitola: „Bez viery nelzě sě líbiti Bohu.“ A toť [498v]číslo strany rukopisumluvím proto, neb nynie na Štědrý večer ještě mnozí leckakýchs nádržie sě boboňkóv, kúzel a čáróv, abyšte toho ostali a svých duší v tak těžké hřéchy neuvedli, ale samému Bohu dóvěřili. Pak die dále: „Nebieše s nimi, když přišel Ježíš.“ Tu die sv. Řehoř, že ne náhodú dálo sě jest, aby vyvolený učedlník v tu dobu nebyl, ale božské milosti zpósobú. Aby, to jest pochybuje, když by na mistru svém rány mácěl tělesné, v nás rány uzdravil nevěrnosti duchovnie. „Nebieše s nimi, když přišel Ježíš,“ mezi učedlníky své. A tak že sv. Tomáš vzdálil sě byl od tovaryšstvie učedlníkov Kristových, protož zameškal viděti Spasitele svého. Téžť sě i dnes duchovně děje, že když sě člověk od dobrých lidí odlúčí, ješto Bohu snažně a věrně slúžie. A přivine sě ke zlým, ješto marnosti tohoto světa milují a vedú, zmeškáť poznati Spasitele svého. O tom die