ani vídali, ani slýchali jeho mluviece po jeho vzkřiešení, avšak věříme bez pochyby, že sě narodil z Marie Panny, že kázal, že divy činil, že umučen, ukřižován i umřěl a třetí den po smrti vstal z mrtvých k věčnému životu. Protož nám tuto slíbeno bývá blahoslavenstvie věčné, ač v té vieřě setrváme, činiece skutky, ještoť k té vieřě příslušějí, neb viera bez skutkóv mrtvá jest jakožto tělo bez dušě. Svědčí to svatý Jakub. A o těch třech kusiech uslyšíte, dá li Bóh, napořád. O prvniem die takto: „V ten čas,“ to jest na den vzkřéšenie pána Krista, když učedlníci byli zavřěli sě v tom domu, v němž byli večeřeli poslední večeři s pánem a s mistrem svým a přijímali z rukú jeho tělo jeho a krev jeho pod zpósobami chleba a vína. Do toho domu k večeru všel Ježíš zavřěnými dveřmi a řekl jim: „Pokoj vám,“ a ukázal jim rucě a bok i nozě, aby poznali, že on jest vstal z mrtvých, jenž jest pněl před tiem třetí den na kříži a ty rány trpěl pro náše spasenie. A v tu hodinu nebyl s učedlníky sv. Tomáš, jehož dnes pamatujeme. A toť die tuto sv. Jan: „Tomáš, jeden ze dvanásti,“ to jest apoštolóv, kteréžto ze jména byl volil pán Kristus, jakož píše sv. Matúš, 10. kapitola. A jeden z nich již sě byl oběsil, to jest Judáš, vida u Veliký pátek, ano Kristus na smrt odsúzen od Piláta. Jakož die čtenie, Matúš, 27. kapitola. Pak die dále: „Kterýžto slove Didymus.“ To slovo Didymus někdy znamená sě pochybující. A tak domnievají sě světí učitelé, že to příjmie bylo jemu tepruv dáno od apoštolóv po vzkřéšení Kristově.
Neb viece nežli všickni jiní apoštolé pochyboval jest o vzkřiešení pána Krista. Tak, že ani ženám svatým, ani menším učedlníkóm ani desieti jiným apoštolóm a tovaryšóm svým chtěl věřiti. A protož řekl: „Leč uzřím probodenie na rukú i nohú jeho. A siehnu na miesta hřěbíkóv a rukú svú siehnu do boku jeho, neuvěřím.“ A protož slúl jest Didymus, to jest pochybující. Druhé, to slovo Didymus
