znamenává blížencě, to jest toho, jenž sě s druhým z jedné mateře jedné hodiny narodil. A tak mohlo sě státi svatému Tomáši. Aneb bylo příjmie od starších jeho pošlé, neb snad otec jeho anebo děd byl blížnec. Tuto slušie věděti, že mnohými obyčeji pochybují lidé u vieřě. Najprvé súdiece Pána Boha za nemilostivého otcě proto, že přepustil na ně chudobu, bolesti, potupu, protivenstvie rozličné. Naliť to jest pošlo z veliké jeho milosti a nevýmluvného jeho milosrdenstvie. Neb die sám, Apok.cizojazyčný text 3: „Já kteréž miluji, treskciť a káži.“ A Šalomún die v Příslovích, 3. kapitola: „Kohož Bóh miluje, tohoť treskce a jakožto otec v synu, tak sě slíbí sobě.“ A Job 5: „Blahoslavený, kterýžto tresktán bývá od Boha. Protož žehránie božieho nehyzď. Nebť on raní, a uléčí, onť ztepe, a rucě jeho uzdravíta.“ Neb die Izaiáš 28: „Samo zajisté trápenie dá rozom sluchu.“ A protož die sv. Pavel, 2. Corinthiorumcizojazyčný text, 4. kapitola: „Což zajisté v nynějšiem času oka hnutie jest a lehké zámutka našeho, nad mieru u výsosti věčné slávy vážnost dělá v nás.“ A sv. Jakub, 1. kapitola: „Blahoslavený muž, jenž strpí pokušenie, neb když zkušen bude, vezmeť korunu života, kterúžto zaslíbil Bóh těm, kteříž milují jeho.“ A sv. Pavel, k Židóm, 12. kapitola: „Každá kázen nynějšie zajisté zdá sě ne radosti, ale žalosti. Ale potom ovoce najpokojnějšie navrátí spravedlnosti.“ A zvláště, když člověk „které protivenstvie trpí pro spravedlnost, neb jich jest královstvie nebeské,“ Matúš 5.
Druzí také pochybují u vieřě, doufajíce přieliš v milosrdenstvie jeho, a tak hřešie a řkúce: „Však Pán Bóh jest milosrdný a mámť dosti času ku pokání. A tak oddá sě na rozkoši tělesné rozličné, na kvasy, na veselé svěcské a na oplzlé činy i řěči a odkládají vždy čas ku pokání. A o těch psáno jest, Ecclesiasticicizojazyčný text, 2. kapitola: „Běda dvénásobným srdcem a rtóm hřéšným a ve všech věcech zlé činícím a hřéšníku vcházějíciemu v zemi dvěma cěstoma. Běda rozpuštěným srdcem, kteřížto nevěřie v Boha. A protož
