„Chciť, otče, ať kdež já sem, i oni se mnú budú, aby viděli oslavu mú, kterúž si mi dal, nebs mě miloval před ustavením světa.“ Pak die dále: „Přistúpi pak, i který dvě hřivně vzal bieše.“ Neb ne toliko ti, ješto rozličnými dary jsúce obdařeni, jich sú k svému i bližních prospěchu požívali, přistupují ku Pánu Bohu a od něho přijímají radost věčnú, ale také i ti, ješto jim jest málo pójčeno, když tiem sobě i jiným prospěch činie, též odplaty dosáhnú. I vece: „Pane, dvě hřivně dal si mi,“ to jest vóli a rozom. „Aj, jiné dvě přizískal sem,“ miluje dobré ze všeho srdce a znaje pravdu, jiným ji slovem i skutkem oznamuje. Pak die dále: „Vece jemu pán: „Méhodiek, slúho dobrý a věrný! Nebs nad málem byl věrný v tomto biedném světě, nad mnohé tě ustavím, u vlasti nebeské. Vstup do radosti pána tvého.“ Tuto slušie věděti, že kakžkoli jest jedna radost všěch svatých u vlasti nebeské, však jeden viece sě raduje nežli druhý vedlé své pochopnosti, jenž záleží na zaslúžení. A všickni sú tak plni radosti, že viece žádati nemohú. Toho příklad dávají doktorové: jako když kto naplnil by několiko súdcóv malých i velikých jednostajným pitím, tehdy všickni sú plni, avšak jeden má viece vína nežli druhý.
Pak dále die: „Přistúpi pak, i ktož jednu hřivnu vzal bieše.“ Přistúpil nevěrú jakožto Jidáš. O němž die čtenie, Matúš 26: „A přistúpiv, políbil jest jeho. Vece: ‚Pane, viem, že člověk tvrdý si ty, že žneš, kde si nesál, a zbieráš, kde si nerosypal.‘ “ Tuto slušie věděti, že pán Kristus sěje poznánie pravdy v srdcích lidských a rosievá ctnosti a milosti, děle každému, jakož ráčí. A od těch žádá póžitka, nechtě, by darové a milosti jeho byly zmrhány. Ale kterak jest toto pravda, což čtenie die: „Žneš, kde jsi nesál, a zbieráš,
