zajisté i malé spravedlnosti mohl učiniti, leč by tvá milost byla se mnú.‘ Jakož onen pravieše: ‚Najviece všěch pracoval sem, ne já, ale milost božie se mnú.‘ “ Protož die dále: „Aj, jiných pět přizískal sem.“ Jako by řekl: Rozmnožilo sě jest ve mně dobré z milosti tvé, z vóle mé, od tebe dané. Pak die dále: „Vece jemu pán jeho.“ Pán jeho i všeho světa. Pán jeho milostivý, jenž jeho stvořil, jej živí, jej krmí, jej odievá, jej vykúpil z vazby ďábelské svú krví, svú smrtí. „Méhodiek, slúho dobrý a věrný! Neb si ne na mnohých věcech byl věrný.“ Tuto slušie věděti, že to slovo „méhodiek“ druhdy znamená veselé, jakož tuto. Druhdy znamená posměch. O tom die prorok v žaltáři: „Rozšířili sú usta svá na mě, řkúce: ‚Méhodiek, méhodiek.‘ “ Druhdy znamená pochlebenstvie. O tom prorok v žaltáři: „Neste naručest zahanbenie, kteříž mi dějí: ‚Méhodiek, méhodiek.‘ “ Druhdy znamená ponúkanie: „Neřiekajte v srdcích svých: méhodiek, méhodiek.“ A protož tuto die radostně slúzě svému: „Méhodiek, slúho dobrý a věrný, jenž dobřě a věrně slúžíš.“ Nebo na malé věci byl věrný. Neb všěcky časné věci i všickni skutkové sú velmi malé proti věčným věcem a nebeské odplatě. Pak die dále: „Nad mnohé tě ustavím.“ O tom die prorok v žaltáři: „Jak mnohé množstvie sladkosti tvé, Hospodine, kterúž si skryl bojícím sě tebe.“ Pak die dále: „Vejdi do radosti pána tvého.“ Tu die sv. Jeroným: „Což móž viece dáno býti věrnému slúzě, nežli aby byl s pánem svým a viděl radost pána svého?“ O tom die pán Kristus, Jan, 12. kapitola: „Ktož mně posluhuje, následuj mne. A kdež já sem, tu i slúha mój bude.“ A 17. kapitola: „Chciť, otče, ať kdež já sem, i oni se mnú budú, aby viděli oslavu mú, kterúž si mi dal, nebs mě miloval před ustavením světa.“ Pak die dále: „Přistúpi pak, i který dvě hřivně vzal bieše.“ Neb ne toliko ti, ješto rozličnými dary jsúce obdařeni, jich sú k svému i bližních prospěchu požívali, přistupují ku Pánu Bohu a od něho přijímají radost věčnú, ale také i ti, ješto jim jest málo pójčeno, když tiem sobě i jiným prospěch činie, též odplaty dosáhnú. I vece: „Pane, dvě hřivně dal si mi,“ to jest vóli a rozom. „Aj, jiné dvě přizískal sem,“ miluje dobré ze všeho srdce a znaje pravdu, jiným ji slovem i skutkem oznamuje. Pak die dále: „Vece jemu pán: „Méhodiek, slúho dobrý a věrný! Nebs nad málem byl věrný v tomto biedném světě, nad mnohé tě ustavím, u vlasti nebeské.