čelisti.
Čelisti svrchkové skrze vystúpenie [z]text doplněný editorem svého miesta postupují, a to jest znamenie, že zubové svrchní nesrovnávají se s zuby dolejšími, ale brž mimo běh přirozený aneb v usta aneb vypáčili se z úst, tak že i ten nemuož dolejší čelistí ani zhuoru, ani doluov pohnúti. Jemužto takto má spomoženo býti: stane mistr proti nemocnému a vezma vrchy obú čelistí pod ušima, tak je vytahati bude k sobě, až se svrchní zubové s dolejšími srovnávají. A tak hned ničehož mastného nepřikládaj, než rúška nebo poduštice v bielek omočená s prachem kadidla nebo s múkú bobovú nebo vikve, a potomž uvieže širokú rúchú, aťby čelist zhuoru byla pozdvižena, aby zubové v svém řádu zuostali. Pokrm jeho střěbánie jích a jiešaluov po cévce skrovně.
Kapitola LII. O zlomení čelisti nebo porušení.
Pakli čelist byla by zlomena bez rány masa i kuožě, lékař má s pilností miesto omáceti, a poznaje, každú kost pilně na miesto své má přivésti, a tuto mast na to přiložiti: vezmi bielého kadidla, masticiscizojazyčný text, prach colofonie, sarcocolle, sangwinis draconiscizojazyčný text, přiskyřice; všecky ty věci ztluc v prach a do smóly rozpuštěné vespi a dobře buďte smiešeny, a tú mastí budeť čelist scelena po napravení. A buď vázán i krmen nemocný tímž obyčejem, jakož v přednie kapitole jest vypraveno.
Kapitola LIII. O zlomení čelisti s ranú kuožě i masa.
Pakli by zlomila se čelist, majíc ránu nad sebú, hned na počátku diel s dielem té čelisti buď srovnán a potom rána buď šita, a nižšie částka rány buď zuostavena otevřená a hodný kúsek slaninné ostruhy buď v to vložen, a pak prach červený, jakožto i na jiné rány, buď přikládán. Ale aby
