mohl by přivésti věčnú hluchotu. Ale když by to nebylo, tehdy muož přisazena býti bez strachu.

Kapitola XLIIII. O vysušení vody v uší.

Aby vysušena byla voda v uší, kteráž do nich náhodú přišla jest – toto se přiházie lidem, když jim hlavy myjí, že jim voda do uší vcházie – konec třti dlúze omoč v pryskyřici nebo v smuole a buď zapálena, a druhý konec k uchu přičiněn, a tak ať ten dým do ucha vcházie skrze tresk, každú mokrost v něm vysuší. Také k témuž skušené: vezmi chléb dobře kvašený a nebo sám kvas, a zvař v lítém octě a přijímaj tu páru po cievce do ucha, a to netoliko k tomu vysušení, ale spomáháť k hluchotě nově učiněné; rozpúštieť zapeklivost a vytahuje mokrosti nepřirozené.

Kapitola XLV. O polypu, totiž o masu zarozeném zbytečném.

Zarozuje se maso zbytečné druhdy v chřípí a druhdy vycházie z nosa. Když jest to maso veliké v nosu, činíť velikú ohyzdu člověku, a ten aniž muož býti řězán, ani pálen, protože nemuož býti přístup k místu, u něhož vězí. Pakli by kto vždy žádal té ohavy býti zbaven, tehdy má býti nos prořězán z té strany na dél, aby mohl býti přístup hodný k miestu jeho kořene. A tu má býti vyřězán a miesto připáleno, ač k tomu příslušie. [Toto]text doplněný editorem učině lékař, máť ušita býti rána a léčena jakožto jiné rány. Lék toho nedostatku jestiť takový: vytáhni to maso kléšťkami, což muožeš, a nádobú k tomu příslušející, čímž muožeš najblíže, při kořenu vyřěž; a nemóž li se to státi pojednú a spolkem, ale děj se po málu. A zuostane li toho co v nose, to pak knotem pomazaným mastí prodievající buď sňato. A tu takto děláme: vezmi vápna nehašeného a mýdla a směš, a tiem pomaž knota a včiň, a tehdy když ten přižže, tehdy knot omočený v oleji z žlútkuov