strany zlomené čelisti tak sjednané se nepohnuly někakým nedbáním, protož mohúť položeny býti dvě poduštici, jedna shuory a druhá sduolu, ať by, když by miesto dobře bylo uvázáno, těmi podušticemi to vázanie zachováno bylo v své celosti. A krm jej, jako jest popsáno v kapitole o vyhnutí čelisti.

Kapitola LIIII. O střielu v čělisti, jenž slóve fistulacizojazyčný text.

Přiházie se druhdy beze všé zevnitřnie příhody, že v čelisti se zarozuje píšťala nebo střiel; a toho střielu diera druhdy jest úzká a druhdy široká. Jest liť úzká, učiň knot z kuory menšieho břěčtana nebo hořce, nebo tiem prostranie. A když zprostranie, mastí prodievající neb zprýštivú, nebo samého krunšpatu, nebo prachem soli pražené budeť umrtvena ta píšťala. A když bude umrtvena, aby pálenie vnitř bylo potištěno, vlož knot omočený v oleji žlútkuov vaječných, nebo v tuku pórovém, nebo v tuku pelyňkovém. A když pomine pálenie, leč miesto mastí zelenú svrchu psanú, jakož jiné rány. Však v léčení té píšťaly máš spatřiti, jest li tu kost porušena, a to poznáš, když talov teče: jest li černý a smrdutý, tehdy jest kost porušena. A to poznáš. Pakli jest čistý talov a nážlut, věz, že kost nenie porušena. Pakli talov vycházie bielý a hustý, nemnoho smrdutý, muožeš věděti, že jest umrtvena píšťala. Pakli jest kost porušena, tehdy to, což porušeno jest, otejmi až do živého, a nechaj státi rány otevřené a čakaj kosti naroštěnie do třidcátého dne nebo do XL. A poplove li z rány hnuoj bielý a hustý, jakož svrchu řečeno jest, věz, že jest píšťala umrtvena; pakli by hnój tenký byl a vodnatý, strach jest, že píšťala má kořěn v základu zubóv, a shledáš li to, tehdy musíš ty zuby vybrati z kořen, a potom zléčíš píšťalu mastí zelenú a jinými věcmi