spomáhá žluč člověčie, a toť jest zvláštnie, a hnój z uší zdravého člověka; a též tuk podražce, tak že kořen jeho buď ztlučen a tuk skrze rúchu vyžďat a do oka puštěn buď. Pakli jest zastaralá, vtečením jehly v oko a zpleskneť. V Montpesolanu na ulici, kteráž slóve Nové pole, viděl sem jednoho pracujíce o tom neduhu na ocě pana Otty z Stadio: dobře jest zajisté léčil, ale málo jest prospěl, nebo jakož sám pravil, ještě nebyl neduh ten utvrzen, aby mohl stištěn býti, a proto ten nemocný tiem lépe neviďal. A slušie věděti, že ranní lékaři, ješto běžie ves ode vsi a nikdiež neobývají, v těch léciech lépe dělají nežli lékaři slovútní, a to se děje pro časté s tiem obieranie. Ale dřieve, nežliť toho obyčeje doséhnú, mnohéť zkazie. A takéť mnozí bývají uléčeni, ale tehdy čiem vetšejšie jest, tiem snáze muož býti uléčen: by pak ten nemocný nic neviďal, lépe jest. Při sdávení toho nedostatku lékař má v ta doby kopr žváti ku posilnění duchu vydaveného v tom nemocném. Po sdávení jest liť platen lék, ihned uzří. A hned oko zavra máť na ně vložiti chomáček kúdele omočený v bielek vaječný. A ten nemocný má býti v odpočinutí a skrovnost mieti na pití i na jedení, a ve třech nebo ve čtyřech neděléch ať se nenavracuje ku práci obyčejné. Druzí pravie, že k odpočinutí dosti jest tří nebo čtyři dni, ale lžíť nerozumně.

Kapitola XXXVI. O neduhu očí, jenž slóve ungulacizojazyčný text, totiž nehtu.

[K]text doplněný editorem tomu neduhu, jenž jest podoben k křišťálu nad zřietedlnicí, a ten nemuože uléčen býti. Druhdy od úhla nebo kúta se počíná, a táhne se až do zřietedlnice. A tento jest lék jeho: s jehlú nakloněnú nebo háčkem najprvé chop jej a táhni ven, a druhú jehlú s nití uvlečenú buď protržen, a tú nití buď vytržen, i ot oka, ač kterým dielem by se mdle přidržal, bude odtržen.